Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psychické formy domácího násilí

17. 6. 2010

Karel Janský

karel@jansky.cz

Psychologická poradna Brno

Abstrakt

Aplikace agresí psychického typu podle § 215a trestního zákona je v praxi obtížná.

Ohrožená osoba je má "pociťovat jako těžké příkoří a jako neúměrnou nebo „psychicky zatěžující" formu. Nejsou k dispozici objektivní kritéria, podle nichž by bylo možno objektivně určit stupeň podmínek, za nichž proběhlo násilí, stanovit intenzitu agresivních činů, posoudit trvání činů agresora. Není možno spolehlivě odstupňovaně hodnotit důsledky násilí ve fyzické, psychické, sociální, případně ekonomické nebo sexuální oblasti oběti, a to z hlediska velikosti zátěže či přetížení oběti, jak oběť subjektivně pociťuje způsobená příkoří. Posuzování zákonem stanovených kritérií je vždy silně zatíženo subjektivním faktorem. Chybí obecně uznávané normy. Proto se posuzovatelé mnohdy podstatně liší v hodnoceních, na škodu obětí DN.

Klíčová slova: činy násilníků, hodnocení příznaků, normy pro posuzování

Úvod

V roce 1990 byla u nás zavedena po prvé evidence případů CAN, a to v rámci výkazů o dispenzární péči. V prvních letech bylo zachyceno 248 případů z celkového počtu 2 500 000 dětí. Byla to asi jedna setina z celkového počtu nezletilých. Na první pohled je jasné, že byl záchyt značně nedokonalý. V USA bylo v té době hlášeno stonásobně více případů, z toho bylo v polovině případů prokázáno zavinění nejbližšími osobami dětí, to znamená případů domácího násilí (dále jen DN). V současné době je např. v Anglii podle časopisu Lancet ze 19. 5. 2000 domácí násilí daleko častější a vyskytuje se ve více než u 30 % rodin. Zahrnuje hlavně bití dětí, i násilí páchané na ženách.

Jaká je z tohoto hlediska situace u nás, není detailněji prozkoumáno. Stále přetrvává velmi složité předávání poznatků o týraných dětech mezi odbory sociální péče a mezi policií, což může být pro dítě osudné (Z. Matějček, Z. Dytrych 1996). Ani četné průzkumy různých agentur nepřinášejí světlo do výskytu skutečných případů DN. Jde jen o odhady, které jsou zatíženy značnou nepřesností a závislé na použité metodě.

Důvodem toho, že se u nás psychickému násilí dosud nepřikládá dostatečný význam, je v tom, že většinou nepředstavuje přímou hrozbu. Proto nejsou některé projevy psychického týrání považovány za DN a jsou tolerovány nejen nejbližšími, ale i odborníky.

Zatím se nechápe a také se vesměs nehodnotí, že je psychické týrání svým způsobem horší než fyzické. Dá se obtížněji odhalit, ale má u dětských obětí i u dospělých obětí dlouhodobé následky. Psychická forma DN se v rodinách vyskytuje daleko častěji, než se domnívá veřejnost. Může dlouho probíhat bez povšimnutí. Týká se to nejen kauzy Kuřim, ale v podstatě všech případů, neboť většina zjištěných domácích násilností trvá několik roků. Jedním z důvodů je to, že např. sousedé, kteří zahlédnou něco podivného, se tváří, že nic neviděli, nic nezaslechli. Nechtějí se plést do cizích věcí. V případech DN se to stává velmi často. Jen nejdrastičtější případy vyplavou na povrch.

Některé projevy psychického týrání nejsou považovány za DN a jsou společensky často tolerovány. Také učitelé ve škole si nevšimnou tělesných zranění a projevy v psychice žáků nespojují s DN. Sociální pracovníci u vážnějších tělesných poranění nezůstávají lhostejní, většinou už dnes splní ohlašovací povinnost. Psychické příznaky však podceňují a nechávají je lhostejnými.

Uvedenými otázkami se již řadu let u nás zabývají různé organizace, a to státní i nestátní. K tomuto tématu sbírají materiály, provádějí jejich analýzu, aby mohly být podány návrhy na upřesnění příslušných zákonů a na zlepšení terapeutických postupů. DN se sice odsuzuje, ale málokterý případ je soudně projednáván a často se nedostane ani před přestupkovou komisi. Důsledky DN v jakékoli podobě, tj. fyzické i psychické, sociální, ekonomické či sexuální zanechávají v psychice stopy. Hlavní úlohu i zde sehrává lidský mozek.

V projevech dítěte se odrážejí velice zřetelně zvláštnosti rodičů, sourozenců a dalších členů domácnosti. Způsoby svého jednání si dítě osvojuje také napodobováním celého životního stylu rodiny včetně požadavků, které na ně dospělí kladou. Děti jsou zatěžovány až přetěžovány nejen požadavky školy a rodičů, ale asi ve třetině rodin u nás také přihlížením násilností jednoho z rodičů nebo obou rodičů. Nezřídka jsou i děti nadměrně trestány. Vznikají u nich skrytě stresy. Výzkumy hlavně v posledních dvaceti letech přesvědčivě ukázaly, že v případě stresu a zátěže jde o komplexní odpověď mnoha hormonů a peptidů hypofýzy spolu s reakcí v centrálním nervovém systému a že je také velmi složitým způsobem zasažena i psychika.

Způsoby psychického týrání

Při dřívějších průzkumech jsme zjistili několik desítek násilností psychického typu, o nichž jsme se dozvěděli od obětí DN. Z nich se u konkrétní oběti DN obvykle zjistí několik příznaků, některé z nich jsou zřetelnější. Většinu z nich však pozorovatel nepozná. Může je odhalit odborník. K činům patří nejen nadávky a vyhrůžky, podezírání, výslechy, rušení spánku, vyptávání se do noci, stálé kontroly druhého, výčitky, ponižující zákazy, ale mnoho dalších. Zákazy se promítají do prožívání oběti DN, i do jejích sociálních projevů. Např. když nesmí ani vkročit do některých místností, nesmí se ani setkat s nejbližšími příbuznými apod., mohou u ní vzniknout somatopsychické příznaky.

Zjistili jsme, že k nejčastěji se vyskytujícím násilnickým formám patří rovněž zesměšňování, opovrhování, cílené vyvolávání strachu, odmítání, citové vydírání, stálé srovnávání s jinými úspěšnějšími, požadování  nereálných úkonů, nepřiměřené izolování od kamarádů nebo od prarodičů či od jiných osob, zatahování dítěte do konfliktů, zneužívání dítěte jako svědka, získávání dítěte na svou stranu, negativní ovlivňování dítěte proti druhému rodiči, nepřipravování dítěte žádoucím způsobem na styk s druhým rodičem. To jsou formy klasického násilí psychického rázu často v souběhu s jinými formami. Je však třeba rozlišovat intenzitu a délku trvání jak násilných činů, tak i jejich důsledků. Je totiž značný rozdíl v prožívání oběti tehdy, když násilník jen někdy zakřičí a když křičí skoro každý den. Je rozdíl, když jen zvýší hlas nebo když huláká.

Je rozdíl, když mluví „oznamovacím“ tónem a když vyhrožuje. Někdy jde u rodiče o emoční nezralost a výkyvy v náladách, nebo ve způsobu jednání. Pokud se to vyskytuje občas, není to DN. Když je však slovní napadání velmi časté a když se zesiluje, o DN už jde. Nejen děti, ale i dospělí partneři tímto typem domácího násilí velmi trpí. Konkrétní ukázky byly uvedeny na mezinárodní konferenci v Prešově (2005), na Psychologických dnech v Olomouci (2006) a též v roce 2007 na Psychologických dnech v Trenčíně (srov. také: Kampaň Metro 2001, J. Sedlák 2005, 2008.

Soustavné zastrašování dospělé oběti či dítěte, hrubé výrazy i nepřiměřené nároky jsou aktivními formami stresového týrání. Lidé prožívají zátěž a stres rozdílně. Existuje určitá míra zátěže a stresu, která je nezbytná pro dosažení denních potřeb a jistot. Její intenzita je individuální. Probíhal-li konflikt mezi rodiči během manželství, pokračuje během rozvodového řízení i po rozvodu, trvá dále i napětí nejen u dospělé osoby, ale i u dítěte. Vzniká nebezpečí nepřiměřené zátěže dospělého i dítěte pro jeho nervový systém.

Formy psychického týrání jsou velmi různorodé. Vždy jde o takové chování vůči dospělému nebo vůči dítěti, které má negativní dopad na citové prožívání a na citový vývoj dítěte, na vývoj jeho chování i na vývoj jeho osobnosti, na jeho sebehodnocení a také na vývoj jeho sociálních vztahů. Odborníci správně upozorňují na to, že při psychickém i fyzickém týrání vznikají v pozdějším životě psychické problémy i sociální problémy v případném otcovském vztahu k vlastním dětem (srov.: P. Kozelka, J. Chmelíček 2008).

Příznaky po psychickém týrání

Druhy psychických poruch vlivem vzniklého stresu vyvolaném DN, jsou v odborné psychologické i lékařské literatuře podrobně popsány. Většinou jsou charakterizovány jen krátkodobými poruchami různé závažnosti. Bývají sdruženy s nejrůznějšími potížemi tělesných orgánů.

Souvislosti mezi následky psychického zatěžování až týrání a vzniku stresu zkoumali a prokázali britští odborníci, kteří zkoumali deset tisíc osob různých profesí. Zjišťovali subjektivní hodnocení, stresové faktory jako je např. krevní tlak, srdeční tep, hladina hormonu kortizonu, životní styl. Potvrdili hypotézu, že existuje mezi srdečními příhodami a chronickým stresem přímá závislost, a to výraznější u mužů než u žen ve věku pod 50 roků. Stres podle nich silně ovlivňuje výkon žláz s vnitřní sekrecí, které produkují stresový hormon kortizon. Bludný nerv, který reguluje srdeční činnost je zřetelně ovlivňován.

Příznaky, které se manifestují u obětí DN po násilných činech domácího agresora, jsou různého typu. Mohou být pozornému pozorovateli, pečlivému a poučenému diagnostikovi často patrné nejen v psychické oblasti, ale některé i v oblasti tělesné a sociální.

Pozorováním bylo potvrzeno, že děti, které byly vystaveny domácí verbální agresi buď přímo, nebo když byli i jen „nepřímo“ vystavení takovému násilí, jsou mnohem méně sebejistí než jejich vrstevníci. Psychické týrání dítěte je také součástí syndromu CAN.

Mezi příznaky se mnohdy vykytují poruchy vnímání sebe sama. Časté jsou poruchy pozornosti. To lze u nezletilých pozorovat např. během vyučování. Tehdy je dítě jakoby duchem nepřítomné, nedává pozor, není schopno koncentrovat se, při vyvolání učitelkou neví, oč jde nebo vůbec nereaguje. S poruchami pozornosti jsou sdruženy poruchy paměti. Bylo zjištěno, že má úzkost vliv na dlouhodobou sémantickou paměť. Vlivem stresů z domácího násilí dítě zapomínalo úkoly, části svého oděvu, pomůcky do školy. Učitelé často takové poruchy u svých žáků pozorují a popisují je. Málokdy se pídí po příčinách a téměř nikdy je nespojují s problematikou DN.

Poruchy myšlenkových procesů při působení stresu zasahují rovněž různé myšlenkové oblasti. Mohou se týkat zhoršeného chápání a interpretování informací. Myšlení může být zpomalené, nedostatky se mohou projevit ve slovní zásobě. Disociační poruchy se projevují jako dočasné vyřazení určitých psychických funkcí u stresovaného dítěte nebo jako poruchy při vyslovování slov, jako nedostatky ve vyjadřování i chápání mluvené, psané či čtené řeči nebo jako neschopnost jasně myslet (srov.:Hartl, Hartlová 2000, 2005, J. Průcha a spol. 1998).

Velkou roli v prožívání zátěže a stresu psychického původu, který vzniká vlivem DN, hraje stáří dítěte. V šesti letech jsou u dítěte, které bylo vystaveno přímo nebo nepřímo DN, vyjadřovací schopnosti do jisté míry omezeny. Když je v tomto věku týráno fyzicky nebo psychicky, vyjadřuje se lapidárně, např.: bojím se čerta, bojím se všeho, bojím se bubáka apod. Když soudní znalec např. zjistil, že bylo dítě (6) bito kabelem klackem, spalo na podlaze, pilo jen vodu, jedlo suché rohlíky, na těle (na nártech nohou, na bříšku, ve vlasech, v obličeji) mělo jizvy po ostrých předmětech a po pálení cigaretou, mělo stopy po starších podlitinách a modřinách, bylo na kost vyhublé, močilo krev, - konstatoval jen následky týrání ve fyzické oblasti dítěte. Psychické příznaky však vynechal, protože je vůbec nezjišťoval (srov.: Š. Tonarová 2008, J. Blažková 2008).

Psychické týrání se může vyskytnout buď samostatně, nebo v souběhu s dalšími kategoriemi syndromu CAN. Běžným výsledkem je citová deprivace (např.: "Když se nebudeš učit, tak mne utrápíš" nebo "Když pojedeš k babičce, tak z toho onemocním a třeba umřu" nebo "Když budeš zlobit, zabije mně to" nebo "Jsem nemocný proto, protože utíkáš z domu ke své matce, vidíš, jaké z toho mám problémy"). Do kategorie psychického týrání patří i nepřiměřené zatěžování dítěte povinnostmi, požadavek na nereálné školní výsledky. Dětská emocionalita je charakterizována citlivostí vůči situacím, které dokáží vzbudit emoce (J.U. Rogge 1999).

Strach, ať už je reálný nebo nereálný, je vždy zaměřen na jistý objekt. Naproti tomu je úzkost formou emotivní tenze, která se může vyskytnout buď spontánně, nebo reaktivně. Může mít formu záchvatovitou nebo free floating (přirozeně měnlivou), může být anticipační jako signál blížící se anxiózní situace (sr.: E. Guensberger 1979). Pokud trvají stavy úzkosti delší dobu, vyvolávají řadu zdravotních poruch a nemocí.

Zacházet u dítěte s úzkostí a strachem je vždy velmi ošemetné. Je to forma pro dítě krutá. Není dobře, aby dítě žilo trvale ve stínu trestu a v trvalém napětí. To je vyčerpává a neurotizuje. Takové dítě pak nelze dobře vychovávat, nanejvýš je možno podrobit je drezuře. V úzkosti nelze trvale žít. Proto malé dítě hledá způsob, jak se úzkosti zbavit. Nejčastější obranou dítěte proti úzkosti je jeho agrese (srov.: Z. Matějček 1994, 1996).

Úzkost je aktuální nepříjemný prožitek tísně nebo tísnivého napětí neurčitého obsahu. Je vyvoláván asociací nejistoty nebo ohrožení. Ohrožení může mít a nemusí mít konkrétní podobu. Když dítě přišlo rozvodem o každodenní přítomnost matky, ke které mělo hluboký citový vztah, vzniká u něho nutně nejen nejistota, ale i napětí a úzkost (Z. Matějček, Z. Dytrych 1996). Strach a úzkost mívají různý obsah. Vztahová úzkost anebo strach vzniká ve vztahu dítě-rodič nebo partner-partnerka. Tento druh strachu a úzkosti může ovlivňovat v kladném i záporném slova smyslu aktivitu. Strach totiž snižuje tzv. generalizovanost citových reakcí a tím vzrůstá diferencovanost a rozpětí jeho sebevědomí a dochází ke vzniku úzkosti.

Obsahem strachu jsou obavy. Při úzkosti není člověk schopen určit, čeho se obává (srov.: Úzkost se může stát trvalejším povahovým rysem. Úzkostná oběť DN vnímá svět ve zvýšené míře jako nebezpečný. Úzkostnost jako vlastnost je spojena s kvalitou nervového systému, s jeho citlivostí a odolností vůči nepříznivým vlivům. Prostředí pro dítě nevhodné (vojenský výchovný styl, stálý křik a tresty, omezování volného pohybu dítěte apod.) oslabuje odolnost dítěte vůči všem typům DN (srov.: Z. Matějček, Z. Dytrych 1996). Může vyústit v různé emocionální poruchy, které mohou být akutní, krátkodobé nebo chronické, mohou trvat i velmi dlouhou dobu (srov.: G. Schreiberová a spol. 1997). Vnější projevy úzkosti mají mnoho různých podob. Může to být nápadná stydlivost, nejistota, neurotický mutismus nebo naopak projevy agrese vůči předmětům nebo druhým dětem či zvířatům, silácké řeči nebo častý pláč (sr.:Z. Matějček, Z. Dytrych 1996).

Vlivem zátěže a stresu po psychickém týrání může vzniknout u dítěte chorobná úzkost s poruchami emoční sféry. Úzkost vždy ovlivňuje výkon. Vyznačuje se bohatým somatickým a aktivačním doprovodem, který vzniká i tehdy, když je ohrožení nepravidelné. Výrazný je psychomotorický neklid, poruchy hodnocení, deformace vztahu k okolí i k vlastní osobě, rozpor v motivech, obsese, somatické problémy (J. Vaněk 2008).

Panické reakce se řadí k vyhraněným úzkostným poruchám. Mají bohatý vegetativní a somatický doprovod (srov.: P. Herle, R. Honzák 2000). V psychologické poradně doprovází svou výpověď o útěcích od otce-agresora k matce slzami. Slovně vysvětluje důvod svých útěků tím, že utíká tehdy, když otcovo chování překročí určitou míru. Chce zůstat u matky nastálo, protože je u ní klid, nutnost dodržet soudní výrok o výchově u otce u něho vyvolává panickou reakci. Někteří autoři přirovnávají panickou reakci dítěte k šokové reakci, kdy může u dítěte dojít k lehké poruše vědomí. Dítě si nepamatuje nic nebo jen něco a vzpomíná si postupně.

Psychické faktory zátěže jsou také významnými momenty pro vznik deprese. U depresivních stavů byl nalezen deficit noradrenalinu, který je způsoben různými mechanismy. Depresivní stavy vykazují u dětí typické projevy, které dítě vyjadřuje pomocí tělesných příznaků. Např. ho bolí hlava, břicho apod. U dětí se deprese projevuje jinak než u dospělých. Smutné bývá dítě jen několik dní, kdy má některé z uvedených tělesných příznaků. Již po několika dnech může působit relativně normálním klidným dojmem. Prožívaný stres u dítěte patří k vnitřním signálům, které upozorňují na různá traumata, jež jsou způsobena výchovnými nedostatky (L.Monatová 1994, 1998, 2000).

Příznaky psychické deprivace se u týraného dítěte objevují tehdy, když nejsou delší dobu uspokojovány základní psychické a hlavně citové potřeby dítěte v konfliktních nebo rozvrácených rodinách nebo v prostředí, které vykazuje neuspokojivé etické cítění či nízkou morální kvalifikaci (L. Monatová 1984, E. Kružej 1977).

Kazuistiky

Příklad 1. Muž (74) týral pět žen a také je zneužíval. Nedopřával jim odpočinek, musely mu odevzdávat své důchody, nutil je k převedení nemovitostí na jeho osobu, nedával jim jídlo, když mu odepřeli poslušnost. U žen se projevilo úplné fyzické a psychické vyčerpání, projevy podvýživy.  

Příklad 2. Rok trvaly násilné ataky Ivana K. vůči staršímu Mi. a mladšímu Ma. Zvláště staršího napadal slovně, nadával mu, oslovoval jej hanlivými výrazy, opakovaně jej fackoval, bil ho předměty, házel po něm věcmi. Když se to všechno dělo, matka někdy nebyla doma, jindy byla doma a mlčela, někdy to schvalovala. V tomto případě šlo o kombinaci psychického a fyzického domácího násilí.

Příklad 3. Sebevědomí dítěte po rozvodu velmi snižuje skutečnost, když musí každý den při každé příležitosti vyslechnout, že druhý rodič byl darebák, zloděj, debil, hysterik, nepořádný, neschopný, falešný, vyčuraný, asociální, líný, psychopat apod.

Shrnujeme. Odpověď na otázku, zda jsou psychické formy DN nevratné, za současného stavu bádání nelze zodpovědně odpovědět. Hodnocení příznaků, údajně způsobených DN, je neobyčejně složité a náročné. Následky po psychickém domácím teroru jsou totiž rozdílné u dětí a u dospělých. U dětí záleží na jejich věku. Pak je třeba diferencovat, jak moc intenzivní byly útoky a jak dlouho trvaly. Pak je třeba zkoumat a hodnotit profesionálně pomocí dosažitelných metod příznaky v oblasti fyzické, psychické, sociální, ekonomické a sexuální, které mohly a nemusely vzniknout na základě domácího týrání.

Takže v tomto případě je nutno diferencovat příčiny vzniku. Některé příznaky mohou být zatíženy dědičností. Jiné mohly vzniknout dříve, před vznikem partnerského vztahu a také mimo partnerský vztah. A teprve až pak dokládat, že příznaky souvisí s DN a určovat, nakolik a jaký mají vztah. Normy zatím nemáme ani v jednom případě. Přesnost posuzování závisí zatím na zkušenosti psychologa, na míře jeho zkušeností a jsou vždy zatíženy subjektivním prvkem posuzovatele.

Závěr

Diagnóza psychických forem násilí mnohdy není odborníky v praxi spojována s domácím násilím. Za největší nedostatek považujeme, že chybí klasifikace závažnosti jednotlivých činů i příznaků. Měla by přihlížet nejen k intenzitě, k frekvenci výskytu, ale také k délce trvání násilných činů i příznaků u obětí domácího násilí. Není zpracován podrobněji vztah mezi DN, hlavně mezi jeho psychickými formami a mezi problémem stresu a zátěže u dětí i u dospělých.

Literatura

BAKALÁŘ, Eduard, NOVÁK, Daniel, 1994: Syndrom zavrženého rodiče v České republice. Rodinné právo 4.

BLAŽKOVÁ, Jana, 2008: Dohořelé cigarety a pozdní slzy Kláry Mauerové. MFD 19, č. 145, s. A 10, 21.6

EDELSBERGER, L. a spol.,2000: Defektologický slovník. Praha, SPN, H & H,  3. vydání.

GUENSBERGER,E., 1979: Komplexné ovládanie anxióznych stavov. 21. konference. Lázně Jeseník  Bulletin. VNČ. Supplement ANS 1, č. 1-2, s.70.

HARTL,Pavel, Hartlová, HELENA, 2000,2005: Psychologický slovník. Praha, Portál .

HERLE, P., HONZÁK, R.2000: Panická ataka v terénní praxi. Praktický lékař 80,  s. 388.

KAMPAŇ METRO, 2001: Citový chlad. Nadávky a vyhrůžky.

KOZELKA, PETR, CHMELÍČEK, JAN,2008: Kuřim: případ má stále výraznější sadistické a pedofilní pozadí. Právo 18,  č. 144, s. 3, 20.6..

KRUŽEJ, E., 1979: Vliv negativních emocí na psychickou deprivaci v dětství. Supplement ANS,  č. 1-2, s. 44.

MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z.,1994, 1996: Děti, rodina a stres. Praha, Galén.

MONATOVÁ, LILI, 1994: Pedagogika speciální. BrnO. Pedagogická fakulta MU.

MONATOVÁ, LILI, 1998: Pojetí speciální pedagogiky z vývojovéhohlediska.Brno, Paido. .

MONATOVÁ, LILI, 2000: Speciálně pedagogická diagnostika z hlediska vývoje dětí. Brno, Paido.

NOVÁK, TOMÁŠ, PRŮŠOVÁ, BOHUMILA, 2005.Předrozvodové, rozvodové a porozvodové poradenství. Praha, Grada.  

Průcha, J. a spol., 1998: Pedagogický slovník. Praha, Portál,  2.vydání.

ROGGE, J.U.,1999: Dětské strachy a úzkosti. Praha, Portál.

SEDLÁK, JIŘÍ, KREDÁTUS, JOZEF,2008: Bariéry při pomáhání obětem domácího násilí II. Trenčín 2007. Psychologické dny. Zborník.

SEDLÁK, JIŘÍ, MUSILOVÁ, MARGIT, MÁDROVÁ, LUCIE, 2005: Skryté formy nekvalitného fungování rodin. Prešov, Prešovská univerzita. Medzinárodná konf. Psychosociálné a zdravotné aspekty nekvality života. Zborník.

SCHREIBERGOVÁ, G., BERGER, U., van, 1997: Chronický únavový syndrom. Praha, KK .

TARANI,  CHANDRA, 2008: In: BBC, aa : Trvalý stres může být zabiják. Právo 18,  č.¨34, s. 16, 9.2.

TONAROVÁ, ŠÁRKA, 2008: Dívenka: bojím se mámy a babičky. Právo 18,  č. 124, s. 7, 28.5.

VANĚK, JAROSLAV,2008: Policie se specializovala na domácí násilí. Brněnský Metropolitan 3, leden, s. 16.

Usnesení vlády ČR číslo 1.1 08/2004.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Obrana?

(Dnešní dítě, 6. 3. 2014 16:52)

Možná budu vypadat jako nevychovanej fracek, ale už se někdo někdy zamyslel nad tím, jak se má psychicky týrané dítě bránit rodičům?? Oba rodiče se vzájemně podporují a všechno zapřou, sousedi nic neviděli a mladší sourozenci se neberou na vědomí, protože si vymýšlí. Mám přítelkyni a přesně to je ten případ, kdy neví, jak se bránit. Přemluvit ji k tomu, aby to začala řešit, nebyl problém, ale odpálkovala mne otázkou "jak to mám dokázat?". Je od malinka týraná. nejdřív do svých asi 5 let svým biologickým otcem. Poté co si její matka našla přítele kterého si i vzala a porodila mu dva syny si na ní jako na nejstarší dítě všechno vylévají. Dělá jim služku, nemá kamarády, protože nesmí ven. Do školy nechodí kvůli psychickým problémům a nikdo se nezajímá. Ono na první pohled taky vypadaj jako šťastná rodinka, ale zeptejte se sousedů, jak to u nich chodí. ;) Děti v týhle Republice nemaj zastání, protože si vymýšlí, nebo přehání, když u nich vypadá všechno tak skvěle ale nikdo neví, jak to chodí, když se nikdo nedívá a neposlouchá. Útěk nic neřeší, protože sociálka shledá, že děti mají vše co potřebují a musí se vrátit domů. Chtějte tedy po dětech aby se svěřili, když to mnohdy nejde ani před přestupkovou komisi. S pozdravem přítel utrápené dívky.

Re: Obrana?

(Bezradna, 30. 12. 2015 0:01)

Presne ... Vsichni se tvarej jak je vsechno preci normalni , ale zit by v tom nechteli.

Re: Obrana?

(Anonym, 5. 4. 2017 22:26)

Odpověď není jednoduchá, ovšem není tak těžké ji nalézt. Ta dívka má tebe, věří ti a může se na tebe spolehnout. Podporuj ji i s tvými rodiči. Společně se vám podaří i zachránit. Dokud jsi u ní ty, nemá se čeho bát, dokaž jí to.

S pozdravem Anonym

potrebuji pomoc

(Bezradna, 29. 12. 2015 23:57)

Zdravim ....uz ani nemam silu vypravet vse co se mi deje diky matce od narozeni. Chtela bych kontakt na doktora , ktery se zabyva touto problematikou. Sama uz to nezvladam a jsem unavena. Diky

Jedná se o psychické týrání a jak se bránit

(Radka, 26. 11. 2015 9:24)

Dobrý den, mám 43 let žijí s dvěma dětmi v jedné domácnosti jsou už dospělí v e dvougeneračním domě kde v prvním patře žije moje matka. Máme velké stresy,obavy,strach protože mám neustále nadává ponižuje a to i na veřejnosti ale nejčastějším objektem jsem já. Nešetří sprostýma nadávkami (ty pitko zajebaná vyškubu ti vlasy,chcípni a jiné) neustále vyhrožuje že nás opojí od veškerých dodávek elektřiny,plynu,vody . Moji rodiče se rozvedly a já žiji s dětmi v polovině mého otce která stále patří jemu ale nežije tady. Jsem nesmírně vyčerpaná a vystresovaná z toho kdy to zase začne. Mám strach chodit kolem jejich dveří . Prosím o radu zda se jedná o psychické týraní a zda mohu dosáhnou toho aby se nemohla k nám přibližovat její agresivita stoupá protože zvedá nebezpečné předměty s tím že mě praští přes hlavu už nevím jak se jí vyhnout. Pořád mě sleduje a slovně napadá prosím jak se bránit děkuji za odpověď

prosba o radu či konzultaci

(Eva , 5. 8. 2013 23:09)

Dobrý večer,

prosím o názor.

V červnu jsme s manželem měli výročí 20roků od svatby.
Máme 18 ti letitého syna a 14 ti letou dceru.
Manžel je velmi impulsívní. Veškeré problémy řeší velmi zvýšeným hlasem.
Věděla jsem, že takto reaguje , ale myslela jsem si , že se změní - když jsme se po dvouleté známosti brali.
Už ani nevím, jak to začalo.
Kdysi dávno při nějaké hádce křičel a hodil židlí. Syn tehdy asi dvouletý se schoval do kouta a plakal.
Dnes opět byla scéna - křičel na mně a na děti - vulgární věci, velmi vulgární věci.
Syn podle mého pocitu má malé sebevědomí, manžel neumí pochválit, jenom haní. Nemá kamaráda, volný čas tráví u počítače, kde hraje válečné hry. Manžel mu dává práce - jako vysávání stodoly, sbírání klacíků na zahradě. Syn ho poslouchá , netroufne si se mu postavit.
Protože víme, co by následovalo. Zase křik a zákaz počítače. Syn je také "posedlý strachem z nemocí".
Dcera má víc kuráže - slovně otci oponuje - ale po jeho křiku je jí do pláče.
Mně manžel říká jak jsem nemožná, ať nemluvím, že se mi nic nepovede, že jsem hloupá, že jsem špatná hospodyně, že jsem tlustá. Zakazuje mi vodit si domů známé. Dětem zakazoval vodit si domů kamarády.
Syn teď kamaráda nemá a za dcerou chodí jedna kamarádka , ale říká , že má z manžela strach - protože křičí na nás i v její přítomnosti.
V roce 2008 jsem se s dětmi odstěhovala k rodičům , ale po půl roce jsem se vrátila.Máme s manželem společnou nemovitost , ale v případě rozvodu nejsme ani jeden schopni při majetkovém vyrovnání vyplatit toho druhého.
Od roku 2005 do roku 2011 jsem užívala léky na deprese. Manžel řekl, že žije s bláznem a že ho nezajímá, co mi je. Odmítl jít se mnou k lékařce na společné sezení.
Rozhodla jsem se, že přestanu antidepresiva užívat, že to zvládnu.
Také jsem přišla o práci - pracovala jsem jako účetní , teď pracuji jako sanitární sestra a mám strach ucházet se o místo účetní, protože mám pocit, že na to už nemám.
Mívala jsem tolik sebevědomí a dnes sedím a plačící píšu toto s pocitem obrovské hanby a vlastního zklamání vůči vlastním dětem.

Děkuji za odpověď.

sustrova.eva@seznam.cz


Re: prosba o radu či konzultaci

(Míla, 23. 9. 2014 19:06)

Úplně chápu Váš stav. Tohle skoro stejné mám doma i já. Napsala jsem dnes pod jménem Míla, můžete si to přečíst. Taky žádám o radu, ale asi se i v tomto věku - je mi 60 r. rozvedu!
Jsem v důchodu, ale původně jako ekonom, rozpočtář, stejně jako vy. Dokud jsem byla v práci nepoddala jsem se, ale teď doma v důchodu, jenom s ním být doma mě ubíjí! Měla jsem se rozhodnout dříve, tak jako mi děti radily. Udělejte to dokud je čas - pro Vás i Vaše děti. Věřte mi.
Na nic nečekejte,
zdravím moc Míla

Psychické násilí...

(Míla, 23. 9. 2014 16:19)

V manželství jsem skoro 38 roků. Zpočátku to celkem bylo v pořádku, ale manžel začal pít, potom víc a víc. Nakonec skončil i v protialkoholické léčebně. Neustále jsem se snažila ho podržet i když to už někdy bylo dost náročné. Děti - syn i dcera mi už před 15 roky říkaly, že je to na rozvod. Pořád jsem si myslela, že se to zlepší. Nyní už zhruba 5 roků je to dost hrozné. Vždy se tak týden drží, potom zhruba 5-6 týdnů nejí jen pije. Nyní snad už jen pivo, ale i to stačí. Chodil na psychiatrii, ale odmítl to, je už v předčasnému důchodu, protože ve všech posledních zaměstnáních měl velký problém s komunikací s lidmi. Potom byl skoro 3 roky bez zaměstnání. Doma agresivní, nadává tak vulgárně, že to není ani možné, vyhrožuje mi i fyzicky, vytahuje zbraně jako nože a vzduchovku, někdy mám strach, že mě v noci zabije. Nespíme ve společné místnosti, to už nešlo a ani jsem neměla zájem.
Já jsem celé roky pracovala v ekonomii, snažila jsem se držet rodinu a nyní žiji ve strachu. Děti mám moc hodné, ty mě podporují, ale asi budu muset nějak uzavřít tuto část mého života, nevím.... Je mi šedesát a takhle žít dál, to mě ubíjí! Vyhrožuje a není s ním vůbec žádná rozumná řeč. Nejsem sice žádná bázlivka, ale někdy mám opravdu strach, depresi, bušení srdce.
Děkuji moc za odpověď Míla

poradte mi prosím

(lada, 13. 9. 2013 12:23)

Moje maminka si našla přítele ten je ženatý a má dvě děti od své manželky odešel ale k rozvodu se moc nemá. poslední dobou mám pocit že je psychicky týrána.důvod je ten že přestala volat jako dříve a když semnou mluví tak jen když on není doma aby mohla semnou řešit co ji trápí. byla s ním těhotná někdy v únoru ale bála se že je na to moc stará a nedělalo jí to dobře tak si to nechala v začátku vzít to byl první zlom v jejich vztahu začal nenávidět mého desetiletého bratra a bez slov od ní odešel náhle se však břes brášku snažil dostat zpět a dělal že on je ten chudáček vrátili se k sobě a chvilku bylo vše v pořádku jenže najednou brášku nebere neřekne před mamkou nic než že její dítě je parchant a začal jí vyčítat že zabila jeho dítě když šla na potrat z ničím ji doma nepomůže a ani ted když má na noze sádru pokaždé když přijde z práce tak si jde lehnout nebo je na počítači ale když přišla ona z práce tak musí být vzhůru a když byla unavená tak on naplánoval že jdou na návštěvu zakazuje jí i brát si na návštěvy telefon s tím že jí řekne že by ji syn zase jen prudil. má ho ráda a asi jí to nedochází ale to není vše už jí ani skoro nepřispívá na jídlo a když neuvaří co on chce tak dělá ze sebe chudáčka a raději nejí, snažil se i o to aby se rozhádala i semnou a mým manžele a tak zůstala je sama s ním a se svým synem protože nikoho jiného nemá. nakonec však sme si to spolu vyřešili a ikdyž bydlíme od sebe daleko snažím se jí psychicky podpořit ale nevím už co jí poradit je toho spousty on totiž trpí i nějakými psychickými poruchami a má na to papír jenže mamka je natom už tak špatně že málem zkolabovala a doktorka jí řekla at navštíví psychologa poradte mi prosím co s tím

Diagnostika DN - soudně znalecké posudky

(Dita, 16. 7. 2013 13:05)

Dobrý den, můj synovec má následující příznaky: sekundární enuréza - počůrá se noc před návratem k matce, tiky, stereotypní chování - cukání ramenem, chození dokola, bití koleny o sebe, tření pusy ručičkou, je stísněný a má nízké sebevědomí. Mimo jiné mu bylo diagnostikováno vadné držení těla ,ochablé svaly a decentrovaná ramena. Všechny tyhle příznaky se objevili po rozvodu, nyní žije již 3 roky s matkou a babičkou. Z počátku mu bránili se vídat s otcem, zasáhl až soud. Brání dítěti hrát si s dětmi, do školky ho posílají minimálně. Nedovolí dítěti zavolat otci či s ním jít na procházku i když je o to dítě prosí.Nyní ma 6 let a situace a zdravotní stav se nelepší. mimo jiné se k matce nechce vracet, jednou otce dokonce kousnul když ho k matce vedl. Víme že babička mu ubližuje, nedovoluje mu volný pohyb a tělesně ho trestá- například mu ohýbá prsty dozadu, omezuje jeho samostatnost, neustále ho kontroluje, nedovolí mu aby se sám napil, šel sám na záchod, spláchnul...atd. Říká že má maminku rád, že ona mu to nedělá, nicméně matka o zacházení s dítětem ví. Navrhly jsme soudně znalecké posudky. Prosím Vás, řekne dítě soudnímu znalci to co říká nám? Zjistí soudní znalec co mu babička dělá a že se jí bojí. stačí vyslovit její jméno a dítě dostane tik. samozřejmě že si teď začali dávat pozor. Za jak dlouho dítě zapomene na prožitá traumata, jak dlouho si bude malé dítě pamatovat že ten který šlověk mu ubližoval?
Děkuji za odpověĎ
Dita Ditka@email.cz

Co s tím

(anonym, 11. 7. 2013 19:44)

Dobrý den, mám dotaz ohledně chování mého manžela. Je psychické týrání, když celou rodinu pořád jen napomíná, co máme a nemáme dělat, dělá si co chce, chová se, jak kdybychom mu všichni patřili. Často dělá naschvály (např. otevírá v zimě pořád všude okna, ikdyž je všem zima, s tím aby se vyvětralo .. atd.) Pořád stojí jak se říká - za zadkem a všechny kontroluje a hledá i ty nejmenší chyby, jen aby mohl napomenout. Navíc když přijde řeč na rozvod, začne vyhrožovat, že by mě radši zabil. Poraďte co s tím prosím. Děkuji

Také mám vnitřní pocit morálního dilema o stavu selhání

(Zbyněk, 15. 2. 2013 17:49)

Pane Zbyňku.
To, co mi velmi stručně popisujete, má rysy domácího násilí. K podrobnějšímu posouzení jste mi poslal jen nepatrné množství Vašich vzájemných komunikací. Pošlete více na mou mailovou adresu:
jirisedlakdrsc@seznam.cz

Také mám vnitřní pocit morálního dilema a stavu selhání

(Zbyněk, 15. 2. 2013 16:20)

Nebudu to popisovat celé,prostě mám pocit a bylo mě to řečeno mou dominantní partnerkou,že ať se dívám jakkoliv na situaci s kterých vzniká propast ve vstahu,je jí to JEDNO.Můžu být v mém názoru rozpor a je jí to jedno,můžu tvrdit,že je kdokoliv a né za co se považuje ona sama,jelikož rozhoduje co řekne ona jako poslední -je jí To jedno.Dodá jen závěrem...Byla jsem to já kdo se postaral o děti zatímco si žalostně selhal a utápěl se v lítosti a předhazování.(které mymochodem bylo o současném stavu,nejen osobního ale i ekonomického soužití).Nemám údajně obtěžovat slaboduchejma kecama a že je to naprostá ztráta času.Že jsem ubožák co hledá snadné cíle a že na Valentýna mě sere a podobně.Flustruje mě to ale přesto jí mám rád i když ona od života chce víc,než co jí opravdu jsem schopen nabídnout...jen sebe a to,že se dokáži postarat o chod domácnosti jinak než finančně.Předhazuje mě,že jiní muži dělají víc pro své děti a že ze života semnou nemá nic,než bídu z nouzí...JE TO JEN MÁ DOMĚNKA,ŽE SE JEDNÁ O DOMÁCÍ NÁSILÍ A NEBO JSEM SLABOCH CO CHCE ZŮSTAT Z RODINOU ZA KAŽDOU CENU???

Morální dilema muže trpícího psychickou formou domácího násilí

(Pavel, 19. 9. 2012 12:17)

Jak řešit tento dlouhodobý problém . Přiznat veřejně / policii / toto selhání muže veřejným znevážením své mužské role v rodině ? Já jsem to řešil útěkem . Návratu není , ve spárech sobecké a dominantní matky - samozvané hlavy rodiny , určující pravidla běhu života svým blízkým , však zůstal čtrnáctiletý syn , který se mnou nekomunikuje . Částečně pro to , že jsem jej nechal na pospas , částečně proto , že matka jej již několik let programuje do role zavrhovatele otce , který je debil , neschopný uspokojit její vysoce nadstandartní finanční potřeby, a především neschopný dodržovat hlavou rodiny stanovená pravidla . Co s tím vším si počít ? Zmizne zlo pouhým jeho odstraněním , je možná socializace matky , má policie páru o psychickém týrání muže jeho ženou ? Spousta otázek - žádná smysluplná odpověď . Kdo to ví , odpoví ?

Re: Morální dilema muže trpícího psychickou formou domácího násilí

(Lenka, 4. 1. 2013 20:26)

Paní Lenko,
Když chcete ode mne radu, musíte mi napsat co nejvíc podrobnos-tí. Potíže, které má otec, který by chtěl jednu nebo obě dcery do své péče, jsou řešitelné.Poradím, jak jednat se sociální pracovnicí, která obvykle podstatně ovlivňuje soudce. Doc. PhDr. Jiří Sedlák, DrSc. Poradna Brno

Re: Morální dilema muže trpícího psychickou formou domácího násilí

(Pavel, 4. 1. 2013 20:27)

Pane Pavle,
patříte k mužům, kteří byli a jsou týráni manželkou nebo bývalou manželkou. Řešil jsem podobný případ, kdy také šlo o dominantní ženu a přesto se podařilo, že oba chlapci (13, 15) byli soudem určeni otci. Ve Vašem případě je třeba, abyste mi dal svou mailovou adresu,abychom mohli spolu konzultovat a abych Vám, mohl předávat rady. S veškerou úctou Jiří Sedlák

Re: Morální dilema muže trpícího psychickou formou domácího násilí

(Pavel, 4. 1. 2013 20:28)

Pane Pavle,
patříte k mužům, kteří byli a jsou týráni manželkou nebo bývalou manželkou. Řešil jsem podobný případ, kdy také šlo o dominantní ženu a přesto se podařilo, že oba chlapci (13, 15) byli soudem určeni otci. Ve Vašem případě je třeba, abyste mi dal svou mailovou adresu,abychom mohli spolu konzultovat a abych Vám, mohl předávat rady. S veškerou úctou Jiří Sedlák

Re: Morální dilema muže trpícího psychickou formou domácího násilí, 61/13

(Pavel, 12. 1. 2013 19:37)

12.1.2013, 61/13:
Vážený pane,
Omlouvám se za opožděnou odpověď. Pobýval jsem od začátku prosince 2012 v nemocnici se selháním srdce. Ale k Vašemu případu. Psychické ná-silí Vaší ženy, které se projevuje nadávkami, ponižováním, vysokou domi-nancí, je možno řešit. Především je nepravděpodobné, že by byla Vaše že-na schopna resocializace. To pusťte z hlavy. Vaše manželství trvá více než 14 roků. Vaše žena byla asi vychována v prosazování své vůle nebo napo-dobila svou matku. Váš syn také bude napodobovat svou matku v chování. Policisté jsou už dnes vycvičeni v rozeznávání a postihování domácího ná-silí. I když jste se odstěhoval, mám otázku: Máte o agresivním chování Va-ší ženy nějaké doklady? Poradím Vám, jak by měly vypadat. Získat syna. Který je v pubertě, je možné, ale trvalo by to dost dlouho a chtělo by to Vaši vytrvalost. Mohl byste mi popsat jeho zájmy? Jakou školu navštěvuje? Jak je to dlouho, co jste se odstěhoval? Jakou Vy máte profesi? Odpovíte-li mi na uvedené otázky, poradím Vám daleko více. Pokud máte mailovou ad-resu, kdybych ji měl, mohla by korespondence mezi námi probíhat rychleji a přesněji. Mou asi znáte, ale pro jistotu ji uvedu: jiri-sedlakdrsc@seznam.cz.

Pomoc......

(Michal, 11. 1. 2013 18:49)

Dobrý večer potřeboval bych radu mé přítelkyni jeji rodiče neustale ponižuji slova jeji matky byla zese unich strojit nebude at si d ven zabavuji ji neustale telefon internet nepousteji do skoli nekd ji vtom brani kdyz je nastve otec se nebrani pouzit fizicke nasili jako ranu do brycha či hlavy proste padni kam padni nedovoluji se nam vidat kazdy den breci a ja nevim jak ji od tamtud dostat je ji 17 let to bude ten nejvtsi problem potreboval bych radu co stim přdem dekuji za odpoved....

Re: Pomoc......60/13

(Michal, 12. 1. 2013 19:09)

12.1.2013, 60/13:
Vážený pane,
z toho, jak popisujete chování rodičů Vašeho děvčete, je pravděpodobné, že jde o formy domácího násilí. Ponižování je forma psychického násilí. Zabavování telefonu a zabraňo-vání odnést internet do školy je forma sociálního násilí. Fackování nebo úder pěstí do ža-ludku nebo do hlavy je formou fyzického násilí.
To je pohled odborníka specialisty. K tomu ještě poznámka: Popis těch násilností, jak jste je uvedl nestačí. Je třeba uvádět ke každé formě násilí víc příkladů, nestačí jeden, aby se situace dala vyhodnotit přesněji.
Bylo by třeba upřesnit také věk té dívky, Zde se blíží 17 nebo má už víc než sedmnáct roků.
A teď praxe: Je na rozhodnutí té samotné dívky, zda si chce na chování otce stěžovat. Ne-bo zda nechce, protože je na rodičích závislá finančně, citově nebo m á velký strach. Mož-ností je více: Může zajít za sociální pracovnicí, nebo za třídní učitelkou nebo na policejní stanici nebo k lékaři. Každá z těchto možností je jiná a má jiné důsledky. Na všech mís-tech je třeba uvést přesný popis agresivity, případně jej doložit nějakými důkazy, aby to nevypadalo, že si vymýšlí. Vhodný je třeba deník, do kterého si zapisovala ty příhody s uvedením data a místa, případně i hodiny, uvést, zda to slyšel nebo viděl někdo z přátel nebo i cizích lidí, zda se to odehrávalo jen doma nebo i na veřejnosti. Pokud vznikly modřiny, je třeba je vyfotografovat barevně např. na mobil a uložit v počítači. Všechno, co uvádím, je vhodné zaznamenat do deníčku. Ten deníček nenechávat doma, ale uložit u přítele. Sociální pracovnice o tom je povinna udělat zápis. Učitelka poradí, co dělat. Lékař napíše zprávu, kterou si musí vyžádat a zase uložit na bezpečném místě. Poslední mož-nost je policie. Ta udělá zápis, pozve otce a důrazně ho vyzve, aby v násilnostech nepo-kračoval a seznámí ho s následky jeho chování.
Když se dívka rozhodne nikde to neříkat, a pokud se její věk blíží 18 rokům, pak by možná bylo vhodné počkat, ale co, co jsem říkal o záznamech bezpodmínečně provádět a uscho-vávat.
P.s.: Když uvedete svůj mejl, mohla by být naše kores-pondence rychlejší a přesnější. Doc. J. Sedlák, jirisedlakdrsc@seznam.cz