Osobnostní faktory domácího násilí (část 2.)
4. OSOBNOST NÁSILNÍKA
Ludmila Čírtková (2008) uvádí, že typologie násilných partnerů představují otevřený problém. Přehled různých typů domácích násilníků by pomohl zkvalitnit posuzování vývoje násilného vztahu již v prvním kontaktu s rodinou. Na odpovědi, proč se násilník opakovaně dopouští týrání, závisí také možnosti jeho nápravy. Zatím neexistuje všeobecně akceptovaná a ověřená typologie osob, které se dopouští partnerského násilí. Provádět výzkumy v celé populaci domácích násilníků je obtížné. Klasifikace násilných partnerů vznikají na základě malých vzorků této populace. K dispozici jsou pouze studie, které se jako na pachatele zaměřují pouze na muže. Výzkumy žen v pozici agresivní partnerky chybí. Šetření pracuje s pachateli odsouzenými, nebo s těmi, kteří jsou umístěni v psychiatrických léčebnách, čili se zaměřuje pouze na nejtěžší případy domácího násilí. Tím je hodnota závěrů současných studií omezena. Ludmila Čírtková (2008, s. 37) říká: „Podle statistických údajů se zhruba 80 % mužů v celkové populaci vůbec nedopouští vztahového násilí, které by mělo charakter domácího násilí. Dvanáct procent mužů se občas uchýlí k projevům, které lze označit jako domácí násilí („typ common coule violence“), 8 % mužů se pak dopouští vážného domácího násilí opakovaně.“ Někteří odborníci tvrdí, že i 8 % mužů je dost velká skupina na to, abychom mohli prohlásit, že domácí násilí představuje vážný sociální problém, ale zároveň tvoří příliš malou skupinku, abychom tento problém mohli vysvětlit.
Posuzovat agresivní činy domácích násilníků je možné z hlediska zvláštností jejich osobnosti nebo z hlediska jejich konkrétních násilných činů a jejich činy klasifikovat podle oblastí, do nichž patří.
K charakteristice ODN se vyjádřila řada autorů. Vycházeli z různých teoretických koncepcí, takže je obtížné srovnávat je a využít jejich charakteristiky osobnosti obecně na ODN. Někteří autoři (např. Marie Toufarová 2008) se vyjádřili, že není možné typické násilníky charakterizovat, protože mají sice některé rysy shodné, ale nemají všichni jeden soubor společných vlastností.
Vlastnosti ODN uvádějí různí odborníci většinou na základě pozorování agresivního chování domácích násilníků . Tito autoři se ani nepokusili hledat vlastnosti, které by je nějakým způsobem spojovaly a které by vytvořily soubor typických vlastností DN. Některé vlastnosti se budou opakovat, takže umožní frekvenční analýzu výskytu těchto vlastností.
Struktura osobností DN je pestrá. Tvoří ji vlastnosti osobnosti, motivace, dále také zvláštnosti komunikace, manipulativní praktiky, ekonomické, společenské vlivy, zákony a nařízení, způsoby soudního řízení, zažité a převládající společenské zvyklosti a mýty a další faktory, které jsou v pozadí příčinou formování osobnosti DN a také příčinou agresivního chování v partnerském vztahu.
Z odborné psychologické a psychiatrické literatury lze vystopovat desítky vlastností, které jednotlivé odborníci přisuzují násilným osobám. Málokteří z nich uvádějí podklady, které je vedly k té které charakteristice a také neuvádějí metody, které použili.
Je třeba zdůraznit skutečnost, že za nejzávažnější problém považujeme skutečnost, že vlastnosti osobnosti násilníků pokud byly zkoumány speciálně u domácích násilníků, nevedly ke zobecnění jednotlivých nálezů.
Pokusili jsme se proto uvést a zhodnotit přehled vlastností, uváděných většinou odborníků jako typické pro násilné osoby. I když si jsme vědomi toho, že se různé faktory prolínají nebo se projevují paralelně i střídavě, provedli jsme kategorizace faktorů, které mají vztah k charakteristice osobnosti domácího agresora.
4. 1. Psychické faktory
Za rozhodující příčiny domácího násilí považují psychologové povahové zvláštnosti a zejména pak poruchy osobnosti násilníka. Psychologické přístupy k typologiím násilníků přihlížejí ke třem kritériím:
- závažnost a povaha domácího násilí
- obecnost nebo specifičnost násilí
- přítomnost či nepřítomnost poruch osobnosti.
V souborech soudně evidovaných násilníků bylo v mnoha studiích zjištěno vysoké procento poruch osobnosti, až 80 % zkoumaného vzorku. V normální populaci je výskyt poruch osobnosti výrazně nižší, asi 15 – 20 % .Podle odborníků platí, že čím závažnější je domácí násilí, tím větší je pravděpodobnost, že násilník vykazuje nějakou variantu poruchy osobnosti.
Odborníci uvádí, že existují poruchy osobnosti a chování, které se promítají ve všech sociálních vztazích, zatímco jiné se promítají pouze ve vztazích důvěrných, intimních. Tuto druhou variantu představuje nejzávažnější typ, abúzivní osobnost, který se vyznačuje těmito charakteristikami:
- zuřivostí
- tendencí obviňovat oběť
- neochotu vztah ukončit
- výbuchy zuřivé agrese pouze uvnitř partnerského vztahu, které se střídají s fázemi usmiřování a klidu.
Odborníci dále soudí, že v diagnostických manuálech mát tento druh násilníka nejblíže k diagnóze označované jako hraniční osobnost. U násilných partnerů se však objevují i jiné varianty osobnostní patologie:
- pachatelé se schizoidní či hraniční osobností
- pachatelé s pasivně agresivní a závislou osobností
- pachatelé s narcistickou nebo disociální osobností.
Ale objevují se i studie, které dokládají, že značný počet násilných partnerů, více než 40 % nelze vtěsnat do psychiatrické diagnózy.
Uvedeme faktory, které násilné činy DN ovlivňují, ať už pozitivně nebo negativně. Násilnosti u domácích agresorů některé faktory sice nevyvolávají, ale podstatně zesilují.
Alkohol
Konzumaci alkoholu dává do souvislosti s násilím mnoho odborníků. Četné činy některých násilníků byly páchány pod vlivem alkoholu. Můžeme od alkoholika čekat nějaké zábrany? Je možno pozorovat i šokující naivitu násilníka s chronickou závislostí na alkoholu, který na soudě vytýkal oběti, že od něj odešla a že ho nepožádala o dovolení. Nejen s jejím odchodem nesouhlasil, ale žádal soud, aby donutil oběť k němu se povinně vrátit. Agresor rozeznává škodlivost svých činů, ale nedokáže je ovládnout. Činy mnohých násilníků byly pod vlivem alkoholu. Při pohledu zvenčí působí násilník celkem normálně. Předvádí svoji druhou tvář. Chová se jako milý společník, doma jako násilník. Rozeznává škodlivost svých činů, ale nedokáže je ovládnout. Přitom není příliš velký rozdíl, zda domácí násilník konzumuje alkohol příležitostně nebo je na něm závislý (sr.: J. Sedlák a spol. 2006).
Žárlivost
Žárlivost je odborníky chápána jako psychická nemoc, kterou je možno léčit pomocí psychologických metod. J. Praško a spol. (2003), J.Sedlák a J. Kredátus (2006), H. L. Conwayová (2007) a jiní považují žárlivost agresorů za zesilující faktor jejich násilností v oblasti fyzické, psychické, sociální i sexuální.
Motivace
Někteří autoři motivaci agresorů nenazývají názvem motivace. Nehodnotí příčiny činů jako motivační faktory. Neuznávají zkoumání motivace DN pomoci klinických psychologických metod (sr.např.::F. Koukolík, J. Drtinová 2006). Motivace je však většinou autorů považována za doprovodný faktor agrese. Žádný agresor se nesvěřuje nikomu o motivech, které ho ženou do násilného chování (I. Dufková, J. Zlámal 2004). Motivace domácích násilníků je úzce spjata s komunikací, protože se promítá nejen do jejich fyzických činů, ale i do komunikace mezi partnery. U partnerů je způsob komunikace velmi důležitý. Může přispívat buď ke vzájemnému porozumění nebo ke vzniku neshod a konfliktních situací. V případě DN vede k agresi. Často dovedně skrytý motiv se projeví u násilníka jako hnací motor v jeho násilných činech. Partneři chápou komunikaci jen jako snahu porozumět druhému a ne jak pochopit jeho motivaci. Motivaci v rámci komunikace zužují na sdělování informací, myšlenek, emocí a postojů. V prvé řadě totiž nejde o obsah sdělované informace, ale o způsob, jakým se sdělení předává. Pochopit motivaci partnera znamená seznámit se s příčinami, důvody konkrétních násilných akcí, a pochopit proč jedná jak jedná, proč se např. snaží prosadit vlastní způsob řešení problému, proč používá manipulace k prosazení vlastního názoru, proč tak často užívá výčitek. Z teoretického hlediska je možno připustit, že zjišťování motivace by mohlo sloužit k vypracování postupů, jak agresi DN ovlivňovat. Motivace agresora se zjišťuje vždycky, když jde o těžké ublížení na těle oběti nebo o vraždu. Když jde o činy domácího násilníka, tak se nejčastěji jeho motivace podrobněji neposuzuje. Domácí agresoři motivaci svých činů zastírají různými manévry. Motivace je skrytou příčinou jejich činů. K tomuto názoru se kloní M. Kurilská, E. Strahovská (2007), R. Kovářová (2008), F. Koukolík a J. Drtinová (2006), Monson, Langhinrichsen, Rohling (1998), J. Sedlák, R. Kohoutek 2008, Sedlák 2008). Je podnětem k akcím, k manipulaci (M. Pospíšil 2008), ke způsobu nakládání s druhým, ke způsobu zacházení s ním, je to pohnutka k ovlivňování partnerky. Přitom agrese začíná nenápadně, plíživě, narůstá a často má různé formy. Obvykle jde o činy slabší až středně silné agresivity. Ty se liší od motivace násilníků, kteří páchají činy značné intenzity. U agrese slabé až střední intenzity postačí k vybití vnitřního napětí agresora nějaký startovací prvek. Svůj hněv a pocity si DN vylévají na partnerech.. V pozadí jsou pocity neúspěchu a nezájmu ze strany okolí. U agrese značné intenzity bývá motivem pomsta, snaha druhému ublížit, finanční zájem, nebo jiný prospěch. U většiny agresorů silně působí motivace jako vnitřní motor jejich násilných činů, vnitřní uspokojení z moci, z možnosti ovládat druhé. Ke skrytým motivačním faktorům patří úspěch neboli ovládnutí oběti, selhání oběti, pocity sebeuplatnění, využívání anxiozity oběti, jistá pasivita oběti k násilí.
Chování násilníka
Násilník téměř nikdy nepřizná svoje násilí na blízkých osobách. Vždy je popírá. Je proto obtížné prokázat mu jeho motivaci. To je také případ nejen vraždy manželky Ireny Neffové jejím manželem Robertem Neffem Novákem, ale i mnoha podobných násilných akcí v rámci DN. Policie neměla žádné podklady pro zásah, protože Irena Neffová nepodala policii návrh na podezření z týrání její osoby. Svému otci si také nestěžovala. Pitva nezjistila žádné starší fyzické zranění. Dříve ji však ošetřovala lékařka, která zjistila fyzické poranění a měla podezření na domácí násilí. Policii to nehlásila, protože na ni oběť DN naléhala, aby to neoznamovala. Lékařka tím ovšem nesplnila ohlašovací povinnost podle zákona. Novák svou paní uškrtil, tělo zakopal v lese a k činu se přiznal. Motivem byl úmysl rozvést se s ním (sr.: R. Kovářová 2008).
Emoční labilita
Kromě faktorů, které agresivitu u DN zesilují, lze také uvést vlastnosti násilníků, které jsou pro ně svým způsobem typické. Kromě emoční lability jsou to i další vlastnosti. Dysforický (hraniční) typ agresora je podle Monsona, Langhinrichsena, .Rohlinga (1998) nejvíce depresivní, úzkostný a emočně labilní Výrazně se projevující emoce násilníků způsobují podle I. Dufkové a J. Zlámala (2004) vybití jejich emocí, zajišťují agresorovi služby ze strany obětí DN v domácnosti násilníka, a to pomocí donucovacích metod, ze společenského hlediska zcela nevhodných. Na rysy labilní až impulzivní afektivity u DN upozorňuje J. Praško aspol. (2003). Jde o občasnou, ale zřetelnou poruchu, jež není dostatečně zvládnuta rozumem. U poloviny násilníků J. Praško zjistil chudou, plochou afektivitu.
Dominance
Domácí násilník omezuje myšlení a konání ženy i dětí. Chová se dominantně, aby získal prospěch, různé výhody. Agresivní muži získávají, udržují a upevňují dominantní postavení pomocí tohoto ovládání. Své partnerky považují za svůj majetek (I. Dufková, J. Zlímal 2004). Náš právní řád a společenské předsudky o mužích a ženách usnadňují mnoha mužům uspokojovat svoji touhu ovládat druhé bez větších překážek. Násilníci jsou ve svém chování utvrzováni, neboť normy společnosti či dokonce oficiální zákony jim dávají najevo, že jejich ovládání žen je přijatelné, i když zahrnuje použití násilí I. Dufková, J. Zlámal (2004) jsou přesvědčení o tom, že DN zahrnuje pravidelný nátlak a ovládání druhých. Když se dominance u DN vyhrotí, začne mít autokratický charakter. Má v tom případě násilník podle R.C. Cloningera (1999) nízké skóre v sebetranscendenci a ve spolupráci, a naopak vysoké skóre v sebeovládání. Osoby s autokratickým charakterem jsou logické, sobecké, tyranizující. Mohou mít omezený rozsah projevovaných emocí (hostilita), zřídkakdy se radují. U násilníků je možno se podle R.C. Cloningera (1999) velmi často setkávat s převládajícím typem autokratického stylu jednání, kterým vnucují ostatním své názory, svá řešení problémů, a to pomocí násilí. Roztáčejí nekonečný koloběh násilí, nekonečné řetězce násilných činů. Žijí a chovají se podle svých tvrdých pravidel. Trpí pocitem nadvlády a moci. Důsledky vlastního jednání je nezajímají. Odreagovávají si svoje frustrace, když svoji oběť až nenávidí, jakoby ji zahlcovali, a potom pociťují potřebu vybít se na oběti. Svoji oběť skandalizují. Svoje představy promítají do skutečnosti a věří tomu. DN svoji oběť způsobem jemu vlastním miluje. Ale je to láska agresora, který nadřazuje právo vlastní osoby nad práva oběti. Nedbá na to, že nikdo nemá právo druhému vnucovat svoji vůli silou. Také J. Sedlák, M. Musilová, L. Máderová (2006) uvádějí, že se u násilníků velmi často setkáváme s převládajícím typem autokratického stylu jednání, kterým vnucují ostatním své názory, svoje způsoby řešení problémů. Roztáčejí nekonečný koloběh násilí, nekonečné řetězce násilných činů. Žijí a chovají se podle svých tvrdých pravidel. Ovládá je pocit nadvlády a moci. Důsledky vlastního jednání je nezajímají. Odreagovávají si svoje frustrace, když svoji oběť nenávidí, jakoby ji zahlcovali, a potom pociťují potřebu vybít se na oběti. Svoji oběť skandalizují. Svoje představy promítají do skutečnosti a věří tomu. Agresor svoji oběť způsobem jemu vlastním „miluje.“ Ale je to láska agresora, který nadřazuje právo vlastní osoby nad práva oběti. Nedbá na to, že nikdo nemá právo druhému vnutit svoji vůli silou. Násilník silou prosazuje předělat svou oběť, a to tak, aby ho považovala za autoritu, aby mu sloužila, včetně služeb sexuálních, aby byla poslušná. Při neuposlechnutí má podle svého přesvědčení právo ji potrestat, má např. právo jí nařídit, aby opakovaně uklízela podle výkyvů jeho nálady. Má právo na ni křičet, podle jeho přesvědčení ji může bít, fackovat, tahat za vlasy, nadávat jí hanlivými slovy (I. Dufková, J. Zlámal 2004). Dominance se projevuje i formou agresivity. J. Praško a spol. (2003) zjistil, že se agresivita jednoho z partnerů vyskytuje v polovině jím zkoumaných případů. Převažuje slovní typ agrese, např. agresivní nadávky. Na rozdíl od antisociálního typu násilníka se vyskytuje v praxi i pasivně agresivní, závislý jedinec, který je násilný vlivem situace a jeho agrese nepřekračuje rámec rodiny (Hamburger a spol. 1996, podle Voňková, Netík (2005). Tak zvaný typ Kobra se vyznačuje sadistickým, vnitřně klidným, ale chladným sociálním stykem. Zastrašuje svou partnerku, je sobecký, nemá pocit viny, je neschopný empatie. Je rád sám, všude, i mimo rodinu, např. na veřejnosti je agresivní. Asi u 90 % byla při výzkumu diagnostikována antisociální porucha osobnosti (Jacobson, Gottman 1998 podle Voňková, Netík 2005).
Agresivita
Agresivita DN probíhá podle několika fází. J. Sedlák a spol. (2008). Proto k charakteristice DN patří také průběhová stránka, podle níž se násilí mění během soužití a probíhá fázemi. Na počátku vztahu muž obvykle zdůvodňuje potřebu kontrolovat svou ženu pouze z toho důvodu, že ji miluje. Motivaci nepřiznává, skrývá ji. Protože s ní chce být stále, tak zdůvodňuje svoje počínání tím, že musí vědět, kde byla, co dělala, s kým se setkala. Ponižování ženy a zastrašování se objeví až později. U tzv. nepatologického agresora DN (sr.: Hamburger a spol. podle Voňkové a Netíka 2005) násilí pramení z nevhodných komunikačních technik. Podle našeho názoru však nejde o domácího násilníka. U něho jde i při nepatřičné komunikaci, např. při nadávkách, při ponižování apod. jde vždy v domácím prostředí o DN.
Stereotypy
U agresora se dlouho vytvářely sociální stereotypy, které mu brání v tom, aby změnil svoje násilnické sklony. Osvojování stereotypů probíhalo za jiných podmínek a v jiné rodině. Většinou byl agresor během svého dětství sám týrán a zblízka přihlížel týrání svých blízkých (druhého rodiče, sourozence apod.).
Méněcennost
Někteří autoři, např. J. Praško (2003) se zmiňují o tom, že DN mnohdy trpí komplexem méněcennosti, který se projevuje navenek jako kompenzování vlastní méněcennosti pomocí agrese.
Ponižování
Ponižování a pokořování druhých patří beze sporu k praktikám DA (J. Praško a spol. 2003). M. Kolář 1997, S. Hendrych (2007) připomínají, že jsou mezi domácími násilníky někdy i psychicky deformované osoby, jednotlivci s psychickými poruchami, nezralé osobnosti. Nemají výčitky svědomí. Necítí zodpovědnost za týrání, svalují vinu na oběť (kdybys poslouchala, kdybys neprovokovala). V dřívějším vývoji násilníka lze nalézt (dlouhodobý disharmonický vztah, žárlivost, alkohol, drogy). V drtivé většině nejsou agresoři nemocní sadističtí psychopati. Jsou „pouze“ mimořádně egoističtí a egocentričtí. Agrese a krutost, která je s nějaké míře v každém člověku, proto nemá u nich větší zábrany k bujení, je plně k dispozici jejich „kojeneckému“ charakteru a chování vybočující ze společenské normy. Agresor nemá žádný vědomý pocit viny. Zasloužený trest pociťuje jako křivdu vůči své osobě. Chybí mu pohled na nemorálnost svého jednání. Nemá rozvinutou schopnost empatie. Není možno nařídit, aby u někoho vnikl a projevoval se pocit viny.
Osobnost anomální
Kromě vlastností, které jsou nápadné, lze nalézt u různých autorů další, jako např. nezodpovědnost zařazují odborníci (např. J. Praško a spol. 2003) H. L. Conwayová (2007) mezi vlastnosti DN. Obviňování partnerky z vlastních nezdarů (J. Praško a spol. 2003) obviňují druhé H. L. Conwayová (2007). Sebeovládání R.C. Cloninger (1999) označuje nízké hodnoty sebeovládání u osob nezralých, s nízkým sebehodnocením. které obviňují ostatní za své potíže. Seberegulace Poruchy seberegulace patří také do charakteristiky ODN (M. Toufarová 2008). Sebenejistota Také s nedostatečným smyslem pro realitu, ale celkem dobrou sociální kompetencí (M. Toufarová 2008). Kromě vlastností, které jsou nápadné, lze nalézt u různých autorů další, jako např. Sebevědomí přehnané sebevědomí (J. Praško a spol. 2003). Rigidita je podle M.Toufarové (2008) jednou z typických vlastností domácích násilníků. Důležitá je impulzivita, definovaná jako neschopnost zvládnout výbuchy hněvu.
Psychologický výzkum osob, které se dopouštějí domácího násilí pokračuje dál. Zatím však nepřinesl všeobecně akceptovanou a preferovanou typologii pachatelů.
4. 2. Sociální faktory
Mezi sociální faktory patří vysloveně antisociální chování agresorů. Obecně agresivní (antisociální) typ pachatele DN nemá zájem o druhé, je amorální a neodpovědný. Agresivní je i mimo rodinu. Často je u něj diagnostikována antisociální porucha osobnosti. Má tendence zastávat názory, kterými omlouvá své násilí. Možná je i kriminální minulost. Představují 25 % pachatelů DN Monson, Langhinrichsen, .Rohling (1998). Autoři rozlišují tři typy partnerských agresorů: Prvním typem je antisociální jedinec, který se dopouští násilí i mimo rodinu a jeho agrese je generalizovaná. Hamburger a spol. 1996, podle Voňková, Netík (2005). To je pravděpodobně důvod, proč si agresor nejen nepřeje, ale dokonce to oběti zakazuje, aby se stýkala s matkou, aby se ani nebavila s jinými muži, kamarádkami (I. Dufková, J. Zlámal 2004).
Poruchy adaptace
Podle T. Nováka, B. Průšové (2005, T. Nováka (2008) je osobnost domácího násilníka považována za osobu, která je špatně přizpůsobená rozvodové situaci. Používá proto i takové metody, které jdou až na hranici zákona. To si buď neuvědomuje nebo si to nepřipouští. Vyžaduje, aby se mu jeho partnerka ve všem přizpůsobovala a jednala podle jeho přání. .Sám agresor necítí potřebu přizpůsobovat se. Avšak pokud tak partnerka nečiní, následují tvrdé tresty.
Hostilita
Střety s obětí s kontrolujícím a dominantním chováním násilníka, vyvolávají u DN agresivní výpady vůči oběti. Tato charakteristika se hodí na osobnost DN, i když se o tom autor nezmiňuje R.C. Cloninger (1999). Agresoři podle uvedeného autora kombinují hostilitu s cílevědomostí, soutěživostí a preferováním tvrdého stylu. Střety s jejich kontrolujícím a dominantním chováním v nich vyvolávají agresivní výpady. Mohou mít omezený rozsah projevovaných emocí (hostilita) a zřídka se radují.
Absence empatie
Nedostatek empatie (M. Toufarová 2008) zdůrazňuje mnoho odborníků (např.: Marvánová - Vargová, Branislava, Pokorná, Dita, Toufarová, Marie: Partnerské násilí, Praha 3, LINDE 2008).
Manipulace
Manipulace se často odehrává uvnitř rodiny, ale většinou u DN se uplatňuje i směrem navenek, např. jej praktikují agresoři u sociálních pracovníků, u soudních znalců. u sousedů apod. Ján Praško a spol. (2003) shrnul literární prameny. v nichž se pojednává o vlastnostech DA. Hned na začátku svého přehledu uvádí, že je agresor tzv. pasivním násilníkem, nebo agresivní osobou, nebo manipulátorem. Výstižně charakterizuje manipulátory Isabella Nazare-Agaová (2000, 2005), z psychiatrického hlediska manipulujícího agresora DN od násilníka. Dokonce uvádí normu pro rozlišení. Pokud se podle ní prokáže u zkoumaného hodnověrně deset příznaků a více, jde s vysokou pravděpodobností o manipulátora. Je známo, že DN používají manipulaci, a to její formu nepřímou a formu skrytou, sledující egoistické cíle. Do zhruba třiceti položek zahrnuje autorka hlavní znaky domácího násilníka-manipulátora. Počítá sem zastřenou agresivitu, využívání vnitřního rozpoložení druhého. Také sem podle autorky patří snaha manipulovat partnerem pomocí citově zabarvených argumentů, apelu na morální hodnoty, na slušnost a také na lidskost. Cílem manipulátora je zajistit si vlastní prospěch. Styl manipulace úzce souvisí s typem osobnosti. Někdo manipuluje předstíráním bezmocnosti, jiný zas manipuluje zastrašováním, výčitkami, nebo naopak lichocením. Manipulovat lze také porovnáváním partnera s jinými podle něho úspěšnými lidmi, poučováním, moralizováním, ironií, despektem, přímou agresí, předstíráním emocí, nesmělostí a stavěním se do role oběti. Kromě toho se manipulátor v partnerském vztahu snaží dosáhnout výhody nepřímo. Nedůvěřuje své oběti, usiluje o vítězství nad ní, nespolupracuje s ní. Manipuluje soustavně, potřebuje udržet vlastní sebevědomí. Domnívá se, že znehodnocováním druhých a tím, že u nich navozuje pocit viny, zhodnocuje vlastní osobu. Manipulaci používá celoživotně, od dětství, je zakódována v jeho paměti. Tento typ bývá dobrým pozorovatelem slabin a chyb druhých, aby je mohl kdykoli využít. Vědomě v neprospěch obětí manipuluje 20 % manipulátorů, 80% si své manipulace neuvědomuje. Spíše je uspokojuje jejich moc. Prohlašují o sobě,že jsou „dobrými psychology“. Zpravidla nerozumí ani svému chování, které jim přináší krátkodobé zisky. Neuvědomují, jaké důsledky má manipulace na partnera, u kterého klesá sebevědomí, vzniká stres, deprese, následuje rozvrat vztahu. Zaměření manipulátora na vlastní osobu je silné, druhé vnímá pouze z hlediska výhry nebo zisku. Manipulace se u nich podle autorky stává motivací k činům, pomocí nichž většinou účinně ovlivňují druhé. Má mnoho podob. V praxi se s obtížemi přímo prokazuje. Manipulátoři ovlivňují druhé osoby tehdy, když se na různých úrovních řeší jejich násilné činy nebo když se projednává např. opatrovnictví prostřednictvím soudu, a také při soudním řešení domácího násilí jako trestných činů. Motivací může být skoro cokoliv. Vyjmenujeme aspoň nejčastěji se vyskytující. Může to být např. msta, zloba, hněv, nenávist, škodolibost, sobectví, snaha vybudovat absolutní kontrolu nad obětí, snaha zničit druhého, snaha potrestat partnerku, ale také např. finanční zisk, zcizení mzdy, alimentů, mobilu, šatstva, šperků, odmítnutí podílet se na chodu domácnosti, nebo zisk jiného druhu. Bývá to také často se vyskytující žárlivost. Manipulace DN může být zaměřena nejen na blízké osoby, ale když se např. řeší jejich násilné činy nebo když se projednává opatrovnictví prostřednictvím soudu, pak manipulátoři ovlivňují sociální pracovníky, soudní znalce, policisty a soudce, případně i svědky. Výčitky a jejich časté používání jsou podle J. Praška a spol. (2003) manipulaci.
Nápodoba
Agresi považuje většina odborníků za naučený styl chování, získávaný na základě zkušenosti. Jde o učení nápodobou, o učení podle vzoru, které přenáší do svého chování. Kdo byl jako dítě bit, bude s vysokou pravděpodobností bít své děti. Člověk je schopen si agresivní chování vštípit velice rychle. Dítě se naučí vnímat násilí jako něco naprosto běžného. Nevyvine se u něho ani selektivní vnímání agrese. V New Yorku bylo zkoumáno 4 000 žen. Z nich se stalo 80 procent případů agresory, neboť byly samy v dětství týrány nebo byly svědky násilí na vlastní matce. Agresoři, kteří týrají své partnerky také z toho důvodu, protože to „mohou“ činit. Jsou si totiž jisti tím, že oběť nic nepodnikne A. Buskotte (2008). L. Čírtková (2008) uvádí distanční proměnné, faktory, jež mají vliv na násilné chování:
- genetické vlivy (temperament)
- zkušenosti z dětství (zneužívání v dětství, asistování domácímu násilí mezi rodiči
- zkušenosti ze skupin vrstevníků (například experimentování s drogami nebo jejich zneužívání).
Dvojí tvář
Typická je pro DA „dvojí tvář“. Navenek se násilník projevuje tak, že komunikuje na dobré úrovni, v domácím prostředí se však z něho stává násilník U narcistických osob se podle odborníků vyskytuje dvojí tvář (sr.: M. Toufarová 2008,. M. F. . Hirigoyenová 2002, J. Praško a spol.2003. Ve společnosti i na pracovišti mají velmi příjemné chování, laskavé a přátelské.vystupování, takže okolí je přesvědčeno, že není možné, aby takový člověk své partnerce ubližoval. Od svých rodičů převzali názor, že mají právo užívat násilí. L.W. Herman doplňuje charakteristiku muže „dvojí tváře“: doma agresor, pro okolí seriozní osoba. Agresoři si vytvořili vlastní obraz o sobě jako o dokonalém muži, jenže nesplňují některou z kvalit, proto jsou frustrování, nespokojeni sami se sebou a situaci řeší násilím v rodině. Jsou přesvědčeni, že jsou to oni, kdo jsou oběťmi žen, nikoli naopak, protože ženy nedělají, co oni chtějí. Agresivní jednání popírají. Také podle Monson, Langhinrichsen, .Rohling (1998) je agresor pouze v rodině násilný vůči partnerce, k ostatním členům rodiny a k okolí je jeho násilí omezeno. Má tedy liberální postoje vůči genderovým rolím. Může to být způsobeno tím, že má poruchu osobnosti nebo se vyznačuje lehkou psychopatologií. Tomuto typu odpovídá podle uvedených autorů asi polovina všech pachatelů partnerského násilí. Dvojí tvář DN záleží v tom, že primárně násilí zaměřují proti své rodině. Bývají to hraniční a schizoidní osobností. Představují asi 25% pachatelů DN Zastávají klasické konzervativní postoje k rozdělení generových rolí (Monson, Langhinrichsen, .Rohling 1998). Jacobson, Gottman (1998) podle Voňková, Netík (2005) uvádějí, že typ Pitbul užívá násilí pouze vůči své partnerce. Je s podivem, že DA ovládají asertivní techniky. Ty používají na veřejnosti, ne v domácím prostředí. Také tato jejich vlastnost je usvědčuje z „dvojí tváře. Násilníci se dokáží chovat asertivně, hlavně když společně s obětí komunikují na veřejnosti (J. Praško a spol. 2003).
Prosazování vlastnictví
Pocit vlastnictví se podle M.- F. .Hirigoyenové (2002) vyskytuje u mnohých DA. Také I. Dufková a J.Zlámal (2004) uvádějí, že je násilník přesvědčen o tom, že je žena jeho vlastnictvím. Proto je podle násilníka možné se k ní chovat tak, jako kdyby mu patřila. M. Toufarová (2008) uvádí, že lze popsat DA jako „anomální až psychopatickou osobnost. Stejný názor nacházíme i u dalších autorů
(Marvánová - Vargová, Branislava, Pokorná, Dita, Toufarová, Marie: Partnerské násilí).
Ekonomické faktory
Neplacení výživného patří podle K. Janského J. Sedláka a Z. Paňákové (2008) k typickému způsobu chování DN. K charakteristice DN ve většině případů patří také „neplatiči výživného.“ Alimenty a jejich neplacení není zařazeno mezi speciální typy domácího násilí. Úhel pohledu na tento problém je v ČR různý. Někteří požadují přísnější postih, zkrácení doby na určování výše výživného a lepší vymahatelnost. Jiní, dosud marně, prosazují zrušení tr. zákona 140/1961, § 213, aby nebylo zanedbání této povinnosti trestným činem A opět jiní spojují styk s nezletilým s placením nebo neplacením výživného. Podrobnosti o soudním řízení vztahujícím se k placení alimentů uvádí ve své magisterské práci K. Janský (2008).
5. OSOBNOST OBĚTI
S. Svobodová (2001) uvádí, že žena, která je zamilovaná do svého manžela, vzdává se automaticky a bezmyšlenkovitě většiny svých zájmů. Týká se to především prvního období. Tehdy si žena přeje, aby manžel učinil totéž, co ona. Aby žil jen pro rodinu a děti, jako ona. Aby se vzdal svých koníčků, diskoték, svých zájmů, které ovlivňují společný čas i finanční situaci rodiny. Když se to stane, začne se projevovat DN z jeho strany. Autoři, kteří zkoumali násilí v rodině vysvětlují, že žena si násilného muže nevybírá.
Na počátku vztahu muž obvykle zdůvodňuje potřebu kontrolovat svou ženu, protože ji miluje. Proto s ní chce být stále. Také z toho důvodu musí vědět, kde byla. Ponižování ženy a zastrašování se objeví, až později.
Mnozí odborníci usuzují, že si budoucí násilník vybírá partnerku s vlastnostmi, které mu vyhovují. Je to např. souhlas s jeho názory, submisivita, malá odolnost vůči zátěži a vůči stresu apod. Žena nemá při volbě partnera možnost poznat, že muž je násilník. Že násilníkem je, to se projeví až při soužití, zvláště při řešení různých vypjatých situací. První fackou začíná postupný rozvoj agrese. Ve společnosti je muž normální, společenský, zábavný. Doma se z něho stává tyran. Oběť se stydí. Neví nic o tom, že agresi je nutno zastavit hned na počátku. Oběť to však nehlásí, má obavu, že j nikdo neuvěří. Má týrání dokumentovat (srov.: www.mateslovo.cz).
Pokud existuje ze strany partnera nátlak, aby žena zůstala doma, nešla do zaměstnání, starala se o domácnost a děti, vznikne sociální typ DN. K němu se brzy přidruží fyzický typ násilí. Muž začne omezovat sociální styky ženy, její kontakty s vnějším světem. Brzy začne omezovat výdělek ženy, omezovat její ekonomické možnosti. To je možno kvalifikovat jako ekonomické násilí. Někdy si začne vynucovat i sexuální styky s ním.
5. 1. Osobnost oběti
Podle studie Walkerové (1984) na vzorku 403 týraných žen, se nepotvrdila existence specifických rysů jejich osobnosti. Předpokládá se, že ženy, které jsou přizpůsobivé, podřízené a staly se obětí fyzického nebo sexuálního násilí, si v dětství nevytvořily odpovídající obranné mechanismy, zvláště, pokud pocházejí z rodin, kde byly ženy tradičně viktimizovány. Autorka nazývá tento faktor náchylností k násilí. Zkoumané respondenty věřily tomu, že je partner může zabít, a byly si vědomy hrozícího nebezpečí, byl přesto přesvědčeny o tom, že mu mohou pomoci, aby se změnil (B. Marvánová – Vargová 2008).
Typologie obětí
V terénu se vyskytují velmi rozdílné způsoby, jakými oběti DN buď dokonale nebo nedokonale a s chybami řeší, případně vůbec neřeší problémy vzniklé při soužití. To vytváří určitou typologii osobností obětí, tyto typy je možno stručně popsat takto:
1. Pasivní oběti, na veřejnosti DN tají, doma agresora obhajují.
2. Aktivnější oběti, které neváhají o násilí, které zažívají doma s partnerem otevřeně hovořit.
3. Oběti vyhledávající odborníky, problém násilí však doma dáe neřeší.
4. Oběti, které se radami z Psychologické poradny i řídí, ale neznají svá práva.
5. Oběti, které využijí všechny rady, nevzdávají se při neúspěchu a jsou důsledné.
6. Nejhorší typ oběti, kdy oběť řeší problémy násilím. (J. Sedlák 2008).
H. L. Conwayová (1997) vysvětluje, že když oběť do vztahu vstupovala, neočekávala, že soužití bude mít násilný charakter. Když se objeví první útoky týrání, mnoho obětí si začne klást otázky, kde se stala chyba? Začnou hledat příčinu násilí a některé se začnou domnívat, že si za násilí mohou samy. Agresor to podporuje. Kritizuje je. Při bližším pohledu však ženy zjistí, že jsou obviňovány z něčeho, co neudělaly, nebo za co nemohou. H. L. Conwayová popisuje pocity žen, kdy po incidentu znovu nastane období líbánek a slibů. Ve skutečnosti jen začíná nový násilný cyklus. Oběť musí řešit mnoho skutečností, lásku k násilníkovi, strach z odplaty, tlak rodiny, starost o děti, finanční závislost, domov.
Odborníci popisují, že se žena brzy naučí chovat tak, aby snížila svou úzkost z násilníka. Je extrémně nejistá. Je závislá na muži. (Š. Gjuričová, J. Kocourková, J. Kotek, 2000). J. Dufková a J. Zlámal (2004) uvádějí reakce žen na domácí násilí. Jsou osamělé, pasivně snášejí bolest a utrpení. Hledají způsoby, jak se s bolestí vypořádat. Rozvíjí určité strategie a činí rozhodnutí, ve kterých zohledňují bezpečnost vlastní i svých dětí, stejně jako svoji sebeúctu. Střídají defenzivní a asertivní strategie. Usilují o to, aby se vymanily z násilného vztahu. Po násilném činu se jejich náhled na vztah mění. Postupně se vzdávají naděje, že by násilí partnera přestalo. Velmi dlouhou dobu se nedokáží rozhodnout vztah ukončit. Autoři uvádí několik etap, kterými ženy procházejí. Nejdříve se s násilím partnera vyrovnávají. Po prvním násilném incidentu většina žen vztah neukončí. Věří, že se partner ve svém chování zlepší. Násilí nepřestává, ale pokračuje. Začne stále více ovlivňovat každodenní život. Ženám trvá dost dlouho, než pochopí, že vinen vzniklými, a pak pokračujícími incidenty je násilník. Výbuchy agresivity již nepovažují za výjimku, ale chápou je jako opakující se nový prvek v jejich vzájemném vztahu. Oběť zvažuje dočasný nebo trvalý odchod, popř. násilí nahlásit.
Zranitelnost oběti
Zejména psychické týrání poškozuje duševní integritu a stabilitu oběti. Prázdné sebevědomí automaticky vede k omezování sociálních kontaktů, oběť se stahuje do ústraní. Zranitelnost oběti se promítá do schopnosti řešit problémy psychického týrání. Důsledkem je opožděné vyhledání pomoci a ambivalentní vztah k domácímu násilníkovi (L. Čírtková 2008).
Komunikace mezi obětí a násilníkem
Někteří autoři (J. Sedlák, J. Kunová 2008) poukazují na nezkušenost obětí, které neznají svá práva a pokud se o nich dozvědí, neumí je razantně uplatňovat v praxi. Policisté se řídí metodikou, podle níž DN rozpoznají, vyloučí případy, kdy nejde o DN, ale o násilí jiného druhu. Mají návod, jak komunikovat s obětí a jak a na jak dlouho vykázat násilníka z bytu. Sociální pracovníci problematiku nejenže vůbec neznají, ale nemají metodickou pomůcku. Oběť nemá možnost včas poznat agresi muže, protože násilí se projeví až při soužití. Oběť odchází od agresora často po dlouhé době. Násilí pokračuje i po odchodu oběti ze společné domácnosti. Přispívají k tomu sociální stereotypy bývalých partnerů. Je vypracovaná metodika, podle níž by bylo možno přepracovávat stereotypy osob ohrožených domácím násilím, a to v malé skupině deseti osob. V níž by si oběti předávali pod vedením zkušeného odborníka svoje zkušenosti. Násilníci nejsou ochotni podobnému výcviku se podrobit. Také málokterá oběť je nakloněna spolupráci. Mozek se sice mění pomalu, ale změna sociálních stereotypů je možná.
5. 2. Odchod z násilného vztahu
Překonat všechny překážky, strach, nejistotu a ukončit násilný vztah bývá pro oběť velmi vysilující.
Násilník se bezprostředně po svých agresivních činech snaží dát všechno do pořádku, jen aby si získal nazpět přízeň své partnerky. Následující den prosí násilník za odpuštění a přísahá, že „to“ bylo naposledy. Každá omluva způsobuje, že se žena cítí o něco klidnější, oběť vidí, že to pachatele mrzí. Žena uvěří a snaží se dělat vše, aby byl „doma klid“, oběť doufá, že násilí skončí, když bude o trošku více trpělivá. Jeden z dalších důvodů, proč agresivního manžela neopustí, jsou malé děti. Nechce je připravit o tatínka, o prostředí, na které jsou děti zvyklé. Muž však uhodí ženu po malichernějším podnětu ještě brutálněji a bez větších zábran. Čím déle si oběť všechno nechá líbit, tím horší je, se z této těžké situace dostat (A. Buskotte 2008).
Iluze o ideálním řešení
Je velice těžké se od tyranizujícího partnera definitivně odloučit. Je totiž bolestivé smířit se s tím, že nikdy nezískáme akceptaci od osoby, kterou máme rádi. Náprava vztahu je možná tam, kde ohrožující osoba přijímá zodpovědnost a je motivována k zásadní změně svého chování. Ve většině případů dlouhodobého týrání však tyto předpoklady pro ozdravení vztahu chybí. Rezignovat na iluzi ideálního řešení je prvním krokem, který by měla oběť pro účinné řešení svého případu domácího násilí učinit (L. Čírtková 2008).
Většina žen učiní mnoho pokusů ukončit násilný vztah, než se jim to doopravdy podaří. Mezi důvody návratu k násilníkovi patří sliby, že se již změní, tlak příbuzných nebo žena nemá kam jít. Po několikerém odchodu a návratu mnohdy odejde od násilníka nadobro. Ukončení vztahu však neznamená konec násilí (I. Dufková, H. Zlámal 2004).
Oběť snáší týrání z mnoha důvodů. Často je to: kvůli dětem, mnohdy z nedostatku odvahy odejít, ze strachu před agresorem. Jindy kvůli finanční závislosti na agresorovi, z nedostatku sebeúcty. Také z toho důvodu, že nemá a ani neumí sestavit krizový plán pro případ odchodu od něho. Dále z obavy nedostatečné právní bariéry. Je zřejmé, že ve většině případů není oběť schopna odejít a vše organizačně a právně zajistit (S. Svobodová 2001).
Oběť DN se chová pro své okolí nepochopitelným způsobem. Své útrapy zapírá či bagatelizuje, agresora omlouvá, obviňuje sama sebe. Jde o přirozenou reakci – odezvu lidského organismu a lidské psychiky vystavené nepřetržitému týrání. Týraná žena je svým okolím považována za méněcennou, neschopnou, neboť údajně selhala ve své roli vést funkční manželství. V tomto názoru se uvedené osoby prakticky přiklánějí na stranu násilníka. Také příbuzní, kolegové, přátelé, také uvažují stejně jako agresor. Takže názor o tzv. osobním selhání také oběti podsouvají. Oběť pak tyto pocity bohužel přijímá za své a tím až znemožňuje své možnosti bránit se násilí (o. s. Ženy bez násilí 2008).
Motivace oběti
Důvodem, proč ženy násilníka neopustí jsou různé. Oběti je možno utřídit do několika skupin:
1. Mnohé ženy žijí v naději, že muž své chování k nim změní. Pachatelé slibují, podnikají usmiřovací ceremoniály. Oběti, které v této fázi uvěří a ve vztahu setrvají, posilují proces odbourávání jeho zábran pro další týrání.
2. V mnoha případech je motivem setrvání ve vztahu s násilníkem strach (o. s. Ženy bez násilí 2008).
3. Snaha udržet za každou cenu a bez ohledu na oběti úplnou rodinu kvůli dětem.
4. Nemožnost odstěhovat se od násilníka kvůli bytu, tj. oběť nemá sama i s dětmi kam jít.
5. Velmi silné jsou důvody ekonomické, tj. finanční závislost na agresorovi.
Bod zlomu
Bodem zlomu se označuje okamžik, kdy se domácí násilí láme a stává se z něj sotva snesitelné soužití. Zejména u psychického týrání je pro oběť těžké bod zlomu rozpoznat a vhodně na něj zareagovat vyhledáním pomoci na správném místě ( v psychologických poradnách, intervenčních centrech, u policie). Ohrožené osobě je nutno doporučit aby se svěřila důvěryhodné osobě. Oběť si může ujasnit, co se v partnerském vztahu děje a testovat normalitu partnerských vztahů (L. Čírtková 2008).
Vlastním odchodem ale v mnoha případech násilné chování partnera nekončí, pouze nabývá jiných forem a traumatizující situace pokračují dál.
Komentáře
Přehled komentářů
does cialis raise blood pressure https://krocialis.com/ - how can i cialis without custom delayed in canada dosage cialis
purchase cheap cialis soft tabs afhsdbcGranojnoct
(Fliekloh, 26. 5. 2021 9:55)rui cialis https://rcialisgl.com/ - cialis trial coupon how much cialis to take
geeahdToorpBtjshiben
(LaskSwa, 26. 5. 2021 0:22)cialis tablets https://ckacialis.com/ - cialis onlilne buy cialis pro
pharmacy solutions dgsolbvfdGranoqpbdj
(LbsoFliek, 24. 5. 2021 20:38)purchase viagra cialis paypal https://ucialisdas.com/ san antonio cialis doctor
Imuran frbdcacldToorpBtjshibek
(JebgBlodo, 22. 5. 2021 1:48)pharmacy online australia free shipping https://pharmacylo.com/ buy drugs online
canada online pharmacy dgsolbvfdGranotsgdz
(LbsoFliek, 19. 5. 2021 15:44)cialis prices at walmart https://ucialisdas.com/ - generic cipla cialis cialis 20mg 30
cialis at costco afhsdbcGranopdzda
(RebfFliek, 17. 5. 2021 11:35)puchsae cialis https://rcialisgl.com/ cialis free trial phone #
Primaquine frbdcacldToorpBtjshibem
(JebgBlodo, 16. 5. 2021 13:57)Seroflo https://pharmacylo.com/ drugstore makeup
funciones viagra fcsogsaxzvofbldToorpBtjshibed
(AnooBlodo, 15. 5. 2021 11:24)what is the song on the viagra commercial https://llviagra.com/ para que sirve viagra yahoo
tadalafil and galie hvdgeeahdToorpBtjshibel
(BbshLask, 10. 5. 2021 23:36)free viagra sample pack by mail https://loxviagra.com/ - marley generics viagra viagra alternatives
psych viagra falls megavideo fcsogsaxzvofbldToorpBtjshibex
(AnooBlodo, 8. 5. 2021 16:41)is cheap viagra safe https://llviagra.com/ funny viagra comics
what is tadalafil 20mg olgstnoegfdToorpBtjshibeo
(GtnbreOmy, 7. 5. 2021 19:30)buying viagra in mexico https://jokviagra.com/ - mandy flores viagra viagra for men online
buy cialis online with paypal afhsdbcGranojqped
(RebfFliek, 4. 5. 2021 11:00)cialis no prescription canada https://rcialisgl.com/ buy cialis online free shipping
lecom pharmacy dgsbvfdGranoyiiml
(LhdvFliek, 1. 5. 2021 19:49)cialis no consultation https://asciled.com/ order cialis soft tabs
thesis editing services fcsgsaxzvofbldToorpBtjshibek
(AbdgBlodo, 27. 4. 2021 11:52)medical pharmacies https://canadianeve21.com/ canadian pharmacy reviews
pharmacy one source afhdbcGranotnqii
(RfvbFliek, 23. 4. 2021 13:44)cialis online pharmacy australia https://cileve.com/ generic of cialis
cialis 20mg side effects olgsanvoegfdToorpBtjshibee
(GrvreOmy, 1. 4. 2021 21:20)https://kloviagrli.com/ - low cost viagra https://vigedon.com/ - viagra lowers blood pressure https://llecialisjaw.com/ - cialis review https://jwcialislrt.com/ - best time to take cialis 20mg https://jecialisbn.com/ - generic cialis price
Important question
(ClieeDrype, 30. 9. 2018 21:59)
Can you! need something new? Open and look at this site. Only there the choice of wettest pussies for every taste and completely free! They are obedient slaves, they will and want perform anything you order !
https://rebrand.ly/governy#E32
Manipulator
(Richard Tkadlec, 11. 5. 2014 19:54)Dobry den,cetl jsem Vas clanek,ma pritelkyne se rozvedla s takovim to manipulátorem a je to cim dal horsi situace.Byvalej manzel pritelkyne do toho zatahl i jejich dve nezletile deti,aby bojovali proti mame,pritom mama by zane i dýchala jak je miluje.Potrebovali bychom odbornou pomoc,kdo se touto situaci zabiva.Dekeji za odpověď.Tkadlec
ub pharmacy dgsolbvfdGranowfolu
(FliekVed, 28. 5. 2021 0:47)