Osobnostní faktory domácího násilí (část 1.)
UNIVERZITA
JANA AMOSE KOMENSKÉHO PRAHA
Bakalářské kombinované studium
2006 - 2009
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Gerta Michalicová
Osobnostní faktory domácího násilí
Praha 2009
Vedoucí bakalářské práce: Prof. Miloslav Kodým CSc.
Prohlášení
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v univerzitní knihovně.
V Praze dne ………. Gerta Michalicová
Poděkování
Chtěla bych poděkovat panu prof. Miloslavu Kodýmovi CSc. za odborné vedení, za pomoc a rady při zpracování této práce.
Děkuji panu PhDr. et. PaeDr. Miroslavu Petrželovi za to, že mi věřil a podporoval mě při studiu.
Děkuji panu DrSc. Jiřímu Sedlákovi, za předání některých svých zkušenosti s pomocí obětem domácího násilí.
Mé velké poděkování patří mým dvěma synům.
Anotace
Tato bakalářská práce se zabývá osobnostními faktory domácího násilí,
Klíčové pojmy
Agrese, domácí násilí, domácí násilník, domácí oběť,
OBSAH
ÚVOD
TEORETICKÁ ČÁST
1. Teoretická východiska
1. 1. Absence definice DN
1. 2. Příliš úzké a jednostranné definice
1. 3. Definice DN podle SZO
1. 4. Upřesnění definice
2. Formy domácího násilí
3. Příčiny DN
3. 1. Přístupy
3. 2. Okolnosti zesilující násilí
4. Osobnost násilníka
4. 1. Psychické faktory
4. 2. Sociální faktory
5. Osobnost oběti
5. 1. Osobnost oběti
5. 2. Odchod z násilného vztahu
6. Hodnocení činů
7. Hodnocení důsledků
8. Program pomoci a podpory obětem DN
SEZNAM POUŽITÉ ČESKÉ LITERATURY A PRAMENU SEZNAM POUŽITÉ ZAHRANIČNÍ LITERATURY A PRAMENU
SEZNAM PŘÍLOH
ÚVOD
Vybrala jsem si ho proto, že by se společnost měla na tento jev dívat jinak. Je třeba, aby se o tomto jevu hodně nejen mluvilo, ale aby společnost pomáhala obětem.
Domácí násilí není běžný konflikt, protože proti sobě stojí slabší oběť a silnější agresor. Násilí se odehrává beze svědků, oběti zůstávají se svou bolestí samy. Partneři na ženy křičí, bijí je, ponižují. Oběti jsou se svou bolestí samy, ostýchají se svěřit, obávají se, že jim nikdo neuvěří. Postavení mužů a žen ve společnosti je stále rozdílné, to se odráží i do partnerských vztahů. Násilí v rodině je stále vnímáno jako obrovské tabu. Tabu je polynéské slovo, které v přeneseném významu znamená zhruba něco jako „nedotknutelný“. Domácí násilí je utrpení žen, které žijí v hanbě, strachu, bolesti a ponížení. Násilí ve vztahu znamená, že se z místa, kde hledáte něhu, podporu a jistotu, najednou stane prostředí, které vám nahání strach.
Ve své práci se chci zaměřit na domácí násilí mezi partnery, na osobnostní charakteristiky domácích násilníků i obětí. Svou prací chci upozornit, jak velký problém domácí násilí je. Cílem mojí práce je dokázat, že domácí násilí má devastující účinky na oběť.
1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA
K teorii domácího násilí (dále jen DN) jsme v odborné psychologické literatuře nalezli několik pokusů, které však nelze hodnotit jako teorie DN, protože postihují jen některé úseky DN, např. jen osobu agresora. Předpokládáme, že by teorie DN měla interpretovat obecný princip DN, pomocí něhož by bylo možno vysvětlit širší třídu údajů o DN, empirických zjištění, formálních tvrzení, tj. podat třídění a vysvětlení všech získaných údajů, empirických nálezů, které jsou v současné době známé. Měla by tedy zahrnovat podstatu osoby ohrožující neboli domácího agresora, podstatu osoby ohrožené neboli oběti DN, podstatu vztahů mezi osobou ohrožující a osobou ohroženou, příčiny vzniku, průběhu, řešení a následků DN.
Pro zkoncipování teorie DN je podle našeho názoru zapotřebí shromáždit daleko větší množství poznatků než kolik je jich v současné době k dispozici. Dnešní znalosti o DN jsou založeny převážně na pozorování ze strany osob vzdělaných v různých oborech (psychologové, sociální pracovníci, právníci, lékaři různých specializací).
Empirických a experimentálních zjištění je poskrovnu. Témat diplomových prací, zaměřených na problematiku DN bylo za posledních deset roků minimální množství. Jejich obsahovou analýzu nikdo neprovedl. Empirická zkoumání jsou téměř výjimkou. Vztahy mezi jednotlivými proměnnými nebyly seriózně zkoumány. Situace je ztížena tím, že u domácích agresorů (dále jen DA) i u obětí DN se uplatňuje v sociální interakci několik desítek proměnných (např.: vlastnosti osobnosti, pracovní vlastnosti, temperamentové zvláštnosti, schopnosti, různá úroveň paměti, pozornosti, dovednosti, zvláštnosti sociálních návyků a stereotypů v chování, postojů, struktury hodnot, emocionální a volní faktory osobnosti, různá úroveň intelektu, poruchy osobnosti, patologické případy, závislosti apod.). Poruchy osobnosti až patologické způsoby jednání domácích násilníků jsou zkoumány jen v případech masivních činů. Proměnných je velké množství podobně jako u únavy, zátěže a stresu. Závažnost jednotlivých proměnných je zatím velkou neznámou. Kromě uvedených potíží je třeba kalkulovat s dalšími proměnnými jako je u obětí DN věk, pohlaví, činy i příznaky v oblasti fyzické, psychické, sociální, ekonomické a sexuální a také souběh činů u násilníků a souběh následků DN u obětí. V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu také různou sílu a různé trvání agresivních činů i následků. V pracích odborníků nebyly brány v úvahu koreláty fyziologických změn při zátěži a stresu ve vztahu k DN. Mýty o DN, které se objevily v posledních letech, aspoň vedly k vyloučení závažnosti některých proměnných, případně k omezení jejich předpokládanému vlivu na DN.
Zkoncipování teorie DN v současné době zůstane pravděpodobně delší dobu v rovině hypotéz.
Nepropracovaná, jen nastíněná hypotéza DN by mohla být pojímána např. hypotéza elementární nepřiměřenosti, adaptabilní, manipulativní, motivační, hypotéza kontroverzního hraničního práva, hypotéza nezodpovědnosti, hypotéza desintegrace sociálních rolí apod. Uvedené formulace vyplývají z e studia a srovnávací analýzy známých poznatků o násilnících a obětech DN. Jsou nepodložené nebo podložené jen z části. K hypotézám, případně k formulování teorie DN by mohly složit i dosavadní známé definice DN.
Proto jsme zhodnotili pokusy o definice násilí a o definice domácího násilí ještě před vymezením tohoto pojmu Světovou zdravotnickou organizací. Kritické posouzení dostupných pramenů a použití posledních definic pojmu domácího násilí předpokládá takový přístup při zkoumání problému DN, který je v souladu se současnými vědeckými poznatky.
1. 1. Absence definice DN
Podstatou správného řešení tohoto složitého jevu je výchozí vymezení DN a správná, jednoznačná praktická aplikace na všech úrovních řešení. Bohužel ani definice DN, používaná v praxi není chápána jednotlivými organizacemi a odborníky stejně, odborníci různých oborů se v pojímání definice DN neshodují a dokonce ani je neinterpretují jednotně. Potom musí téměř chybět i bezchybná praktická aplikace.
V českých a slovenských slovnících (např.K. Černocký 1947, P.Hartl, H. Hartlová 2000, 2004, 2005) a encyklopediích jsme definice DN hledali marně. Dříve vydané slovníky a učebnice vymezení tohoto pojmu nemohly uvádět, protože problém se řešil jinak. Definice DN je záležitostí především asi 17 posledních roků.
V Psychologickém slovníku P.Hartla a H.Hartlové pod heslem agrese je uvedeno patnáct druhů agresivity a pod heslem agresivita šest druhů.
Do Psychologického slovníku (srov. P. Hartl, H. Hartlová 2000) nebyl pojem domácí násilí zařazen. Autoři uvádějí pouze pojem agrese a poznatek, že mezi frustrací a agresí existuje hypotetický vztah. Je to interpretace neopsychoanalytická, podle které každá frustrace vyvolává agresivní chování, které je zaměřené k poškození frustrující překážky. Podle J. Dollarda nejen člověk, ale i opice je schopna agresivní chování ovládat, údajně na základě minulé zkušenosti a pod vlivem sociálního okolí a učení. Je zajímavé, že cvičená opice dokáže to, čeho není domácí násilník schopen.
Pokud je nám známo, stručnou kapitolu o DN s charakteristikou DN včetně definice zařadil do své učebnice psychologie pouze M. Pospíšil (2007).
Š. Gjuričová (2000) sice poukazuje na biologický, pudový a instinktivní původ agrese, ale také uvádí, že lidé jsou i přírodní bytosti. Antropologové, psychologové, psychiatři i sociologové zdůrazňují, že lidské chování se vždy děje v určitých souvislostech, v určitém kontextu. Jeho podoba záleží na kulturních vlivech a individuálním učení. Autorka vysvětluje, že agrese je sice vrozená, avšak konkrétní způsoby agresivního chování si člověk osvojuje – učí se jim. O tom svědčí to, že lidské násilí má různou tvářnost, že podoby násilí se v průběhu historie a v jednotlivých kulturách odlišují – jsou historicky a kulturně proměnlivé. Odlišná je i míra tolerance násilí v jednotlivých společnostech.
1. 2. Příliš úzké a jednostranné definice
Někteří autoři chápou agresi buď jako vrozenou nebo jako získanou reakci na frustraci. V rámci rodiny pak navíc jako sexuální zneužívání a incest. V podstatě nejde o definici, ale o charakteristiku původu a projevů agrese. Pokud bychom takto vymezenou informaci chápali jako DN, pak by šlo o velmi zúžený popis dalších dvou faktorů, a to : zneužívání a sexuální incest. Následky agrese v rodině popisuje např. J. Poněšický (2005) z klinického hlediska. Připravenost k násilnému chování nelze podle autora vůbec zjistit..
První definici DN publikoval podle dostupných informací Jiří Dunovský (1996). V té době neměl žádný vzor, a to ani u nás, ani v zahraničí. Vycházel ze svých dlouholetých zkušeností. Charakterizoval DN z hlediska lékaře-odborníka v oboru dětského lékařství. Podle něho jde o „jakoukoliv náhodnou nebo nenáhodnou, preventabilní, vědomou nebo nevědomou aktivitu nebo pasivitu. Vychovatel nebo jiná osoba se jí dopouští vůči dítěti jako oběti. Uvedená aktivita nebo pasivita je v dané společnosti nepřijatelná nebo odmítaná, protož poškozuje duševní a společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt.“ V obecné rovině tato prvotní definice je sice zúžená na děti, ale v obecné rovině vystihuje příčiny vzniku a důsledky DN.
Obsahuje šest hlavních znaků:
a) aktivita nebo pasivita, která je náhodná, nenáhodná, preventabilní, vědomá nebo nevědomá,
b) agresorem je vychovatel nebo jiná osoba,
c) obětí je dítě,
d) činnost je z hlediska společnosti nepřijatelná nebo odmítaná,
e) poškozuje duševní a společenský vývoj dítěte,
f) může způsobit i smrt.
Uvedená, jedna z prvních definic DN, není pochopitelně úplná, nezahrnuje všechny znaky, které do DN patří, byla však pokrokem, protože před jejím vymezením existoval záchytný bod pro její praktické uplatňování.
Jsme přesvědčeni o tom, že i současně užívané vymezení pojmu DN bude doplňováno a upřesňováno, s pokrokem ve výzkumu tohoto jevu. a že může v brzké budoucnosti dospět až k formulaci teorie DN.
1. 3. Definice DN podle SZO
V literatuře jsme nenašli ani bibliografický odkaz, ani přesný údaj o definici DN, která je ve světě uznávaná. Různé prameny uvádějí, že Ekonomická a sociální rada v Deklaraci OSN proti násilí na ženách formulovala definici DN (1992). V pracích našich odborníků se vyskytuje tento termín zhruba od roku 1992.
V materiálech Světové banky (1992) se uvádí tato definice DN: Je to „jakýkoliv projev verbální nebo fyzické síly, donucování nebo deprivace ohrožující život, které jsou zaměření na jednotlivou ženu nebo děvče a které způsobují fyzickou nebo psychickou újmu, ponížení nebo úmyslné omezování svobody a které udržují podřízenost ženy,“ „...každý projev rodově podmíněného násilí, který má nebo by mohl mít za následek tělesnou, sexuální nebo duševní újmu nebo utrpení žen, spolu s vyhrožováním těmito činy, zastrašováním a úmyslným omezováním svobody, a to ve veřejném či soukromém životě.“
Definice v ČR
Současní odborníci v ČR se shodují při vymezování tohoto pojmu s definicí, která je výčtem čtyř hlavních znaků a vychází z definice podle Světové zdravotnické organizace (dále jen SZO).
První charakteristický znak-označuje společné bydlení ve stejném bytě nebo domě a blízký vztah mezi agresorem a obětí, K domácímu násilí dochází nejčastěji ve vztahu manžel/manželka, druh/družka, mezi partnery, rozvedenými manželi, ale také v rámci transgeneračních vztahů, např. v relaci vnuk/babička, děti/rodiče. Nepřesná nebo nedostatečná znalost definice DN poškozuje osoby ohrožené DN. Odborníci, kteří se setkávají s projevy DN potřebují znát definici DN proto, aby odlišili DN od jiných trestných činů, tj. pro přesnou realizaci diferenciální diagnózy (sr.: J. Sedlák, 2007). Privátní bydlení si s sebou osoby ve vztahu přenášejí i do jiných prostředí (rekreační chata, vozidlo, hotel apod.).
Jednostrannost DN je druhým hlavním znakem DN. Vždy je jedna osoba týraná a druhá ubližuje. DN začíná často psychickým násilím, nejprve jsou útoky vedeny proti lidské důstojnosti. Ty sledují dva cíle: sociálně izolovat oběť a minimalizovat její sebevědomí a sebeúctu. Tyto projevy lze ze strany oběti snadno zaměnit s projevy lásky. Postupně se ze slušně formulovaných žádostí stávají pokyny a rozkazy. O pravidlech společného soužití se násilná osoba nedohaduje, ale určuje, jak budou vypadat. Názor druhé strany ji nezajímá. Často bývá přítomna také chronická žárlivost. Neuposlechnutí pokynů je podmíněno výhružkou sankcí, které v pozdějším stadiu mohou být realizovány. Nadužívání alkoholu nebo jiná závislost na straně násilné osoby jsou rizikové faktory rychlé eskalace násilí. Ve stadiu útoků proti lidské důstojnosti násilná osoba svou oběť opakovaně hrubě uráží, ponižuje, zesměšňuje, omezuje. V tomto stadiu se doporučuje pracovníkům pomáhajících profesí nepodceňovat riziko rozvoje vážnějšího DN. Je třeba vyslechnout příběh osoby hledající radu, pomoc, informace a formulovat otevřené otázky ke zjištění rozvoje násilí.Kromě toho doporučit vhodné místo podpory. Pokud není DN v raném stadiu rozpoznáno a ohrožená osoba nevyhledá pomoc, stupňuje se a pokračuje ve formě násilí fyzického, směřuje proti lidskému zdraví a životu P. Vitoušová uvádí (2007), že je nutné odlišit domácí násilí od permanentních sporů, hádek a tzv. italských domácnost. Klíčovým znakem k vyloučení toho, že nejde o DN je běžný spor mezi partnery, jejich hádky, rvačky nebo tzv. italská domácnost. DN není to, co veřejnost zná z filmu Válka Roseových. Přestože se v těchto případech jedná o opakované, dlouhodobé, někdy i eskalující projevy násilí, takže není možné určit násilnou a ohroženou osobu. Násilí se dopouštějí obě strany, jejich postavení je rovnocenné nebo se jejich role střídají. U trestného činu „rvačka“ neexistuje jeden poškozený, neboť účastníci rvačky jsou všichni pachatelé. DN je násilím, ke kterému dochází mezi osobami ve vztahu a kde důležitým identifikačním znakem jsou jasné role.
Třetím hlavním znakem je opakování a dlouhodobost násilí, tj. jde o násilí na pokračování a eskalace násilí, tendence ke stupňování intenzity a četnosti násilí. Agrese nemusí být nepřetržitá. Nejčastěji po projevech násilí následuje klidnější období. Kromě toho se střídají formy fyzického, psychického, sociálního, ekonomického, případně sexuálního typu násilí. Velmi často dochází k souběhu dvou i více forem násilí. DN se zpravidla odehrává v cyklech, a proto je pro oběť těžké vztah ukončit. Epizoda násilí je obvykle následována obdobím „pokání“ agresora. Ten svých činů lituje a slibuje, že se změní. Snaží se svou oběť přesvědčit, že v budoucnu bude všechno jiné, a prosí o odpuštění. Pokud to oběť akceptuje a neodejde, následuje období líbánek, vztah je „úžasný“ a všechno se zdá být na dobré cestě. Časem, většinou po relativně krátké době se ale napětí začne stupňovat, vyvrcholí dalším násilným incidentem a cyklus se opakuje. Tento cyklus může být velmi pomalý, ale může se opakovat i víckrát denně. (Helen L. Conwayová, 2007). Jde tedy o násilí na pokračování. To znamená, že domácím násilím není jednorázový incident, byť se závažnými následky. Ten může být projevem začínajícího domácího násilí (sr.: P. Vitoušová, 2007). Intenzita agresí vždycky kolísá. Střídají se formy fyzického, psychického, sociálního, ekonomického, případně sexuálního typu násilí. Důsledky jsou obdobné při silné a krátkodobé intenzitě násilí nebo při slabé, ale přitom dlouhotrvající intenzitě násilí. Agresivní počínání domácího násilníka je obětí prožíváno trýznivě. Má v její psychice , případně v její fyzické nebo sociální oblasti negativní odezvu. Ta má dlouhodobý stresový odraz v organismu, a to nejen v jeho fyzické a psychické, případně i v sociální oblasti, ale i v negativním ovlivňování dalších blízkých osob, např. dětí. Následky u oběti doznívají typicky dlouhodobě a hlavně v psychické a sociální oblasti oběti (sr.: J. Sedlák 2007).
Čtvrtý znak obsahuje absenci společenské kontroly. Tendence páchat domácí násilí je téměř vždy spojena se snahou skrýt toto násilí před společenskou kontrolou. To je spojeno s nedostatkem přímých svědků a důkazů. To také znesnadňuje pro oběť DN shromažďování hodnověrných důkazů. Zvláště tento poslední znak má celou řadu nejasností v praktické aplikaci.
Vysvětlování definice DN a také její promítání do praxe má řadu podob. Např. metodická příručka BKB SARA DN, určená pro policisty, vysvětluje, že „DN je především fyzické, psychické anebo sexuální násilí, ke kterému dochází mezi blízkými osobami,“ definice je opět doplněna dalšími znaky podle definice SZO, chybí v ní však sociální a ekonomické formy domácího násilí, které trestní zákon uvádí, i když neúplně.
Pravděpodobně existují ještě další metodické pokyny k aplikaci DN s dalšími konkrétními definicemi a jejími vysvětleními. Uvedli jsme jen některé, které nám byly přístupné.
1. 4. Upřesnění definice
Od 1.6.2004 se v právním systému ČR používá při posouzení DN několik dalších hlavních znaků, takže jde o rozšíření, případně o upřesnění aplikace definice SZO. Sem patří především např. novela trestního zákona 215a. Navržená a schválená novelizace trestního zákona § 215a přinesla některé změny. Především se k trestnímu zákonu 215 doplnil nový novelizovaný §
Sem se zařazuje i schválení Institutu vykázání od 1.1.2008. Jde o zákon 135/2006. Díky oběma uvedeným zákonům se zlepšila činnost policistů i členů pomáhajících profesí v některých poradnách (sr.: J. Sedlák 2007).
Na Olomouckých a Trenčianských Psychologických dnech (2002, 2004, 2006, 2007, 2008), na mezinárodní konferenci v Prešově (2005), v Olomouci (2008) a ve Staré Lesné (2008) byla přednesena řada příspěvků na toto téma. Hodnotily některé praktické kroky v odhalování a v uplatňování praktických opatření a také nejčastější omyly současné praxe.
Pro pracovníky, kteří přicházejí do styku s DN by bylo vhodné vymezit termín „syndrom DN,“ který by pomohl diferencovat přestupky a trestné činy zahrnované pod tento pojem.
Po odhalení dalších proměnných, které souvisí se společenskými vztahy, dojde pravděpodobně k dalšímu upřesňování definice DN.
2. FORMY DN
Fyzické násilí
Manžel první ohrožené osoby (pořadové číslo 1) rozbil zrcadlovou skříň, kopal v opilosti do věcí, strkal do ženy nebo ji přirážel k nábytku, podrážel jí nohy, házel po ní botou.
Partner další ohrožené osoby (pořadové číslo 2) přicházel domů opilý. Rozbil dítěti kočárek na panenku. Musela zasahovat policie. Během styku s dcerou házel násilník kostkami po ženě. Byl chronickým alkoholikem. Míval abstinenční příznaky, jako např. třes rukou, pocení, vyskytovaly se u něho projevy pohybového nelidu, pobíhal z místa na místo. V bytě měl porůznu rozmístěné skleničky na alkohol i s alkoholem. Po vypití dávky se uklidnil.
Oběť (pořadové číslo 3) násilník bil rukou, pěstmi, způsobil jí zlomeninu ruky, strkal do ní, a to v průběhu devíti let. Tahal ji za vlasy, zcizil jí oblečení.
Zkoumané osobě (pořadové číslo 4) kontroloval její osobní věci, které i ničil, vyhazoval mimo byt a prodával. Jednou se ji posil i znásilnit.
Do svého muže (pořadové číslo 5) jeho manželka strkala, třásla s ním. Agresorka ho občas povalila na pohovku. Natrhla mu sako, ohrožovala ho nožem tak, že mu nůž přiložila na krk, škrtila ho, vyvrátila mu palec u ruky. Zkoumaná osoba kopla svého muže do rozkroku, polila ho becherovkou a opakovaně ho fackovala.
Týrání oběti (pořadové číslo 6) trvalo 13 roků. Násilník zneužíval svou fyzickou převahu tak, že oběť bil rukou či dlaní, házel po oběti věcmi, bil ji různými předměty, poléval ji špinavou i horkou tekutinou (kávou, gulášem apod.) její šatstvo nacpal do pytlů a vyhodil z bytu na dvůr. Vypínal v bytě energetické zdroje, jako např. vodu, plyn, elektřinu, znemožňoval přístup k telefonu.
Násilník prodával osobní věci oběti (pořadové číslo 7), vyhazoval je z místnosti. Vyvolával žárlivé scény před dítětem i před známými. Prodal její mobil, šperky, elektroniku, auto, nepřispíval na domácnost.
Jedna z dalších zkoumaných ohrožených osob (viz. pořadové číslo 8) dlouhodobě (3 roky) trpěla bitím rukou, fackováním, strkáním, vyhrožováním smrtí, vyhazováním z pokoje, vytrháváním vlasů, klečením na oběti a šlapáním po těle oběti, ohrožoval ji nožem, pokusil se ji podřezat, vyhrožoval zabitím, hozením oběti na zeď, dušením oběti polštářem. Zcizoval oběti peníze, prodával i ničil věci její osobní potřeby, vyměňoval zámek u dveří společného bytu. Žárlivé scény byly zesilovány konzumací alkoholu či drog násilníkem a byly tak hlučné, že je slyšeli i sousedé. Někdy se děly popsané násilnosti jednou, jindy i několikrát během měsíce po dobu několika roků.
Zkoumané oběti (pořadové číslo 6) pohmoždil záda, žebra, způsobil oděrky. Pomlouval ji na sociálním oddělení a na policii.
U pokusné osoby (pořadové číslo 9) došlo k poranění hlavy hozenými kostkami a kameny.
Bití (předmětem, rukou), ohrožování (nožem, nebo jiným předmětem), násilné třesení obětí a jiné.
Psychické násilí
Pachatelé DN svoji oběť často ponižují a pokořují. Vyvolávají v ní pocit viny, méněcennosti a strachu. Často partnerce tvrdí, že je blázen, že špatně dopadne apod. Násilník se těmito prostředky snaží získat moc nad partnerkou. Sebevědomí a sebejistota obětí klesá na minimum. Násilník je plný nenávisti a na odiv staví svou sílu. Výčitky svědomí nemá žádné. Takový vztah trvá dlouhou dobu, často více roků. Když se ženy rozhodnou odejít, musí to udělat rychle. Pokud navštíví poradnu, dozví se, že existují krizová centra, odborníci jí poradí, jak připravit plán odchodu od agresora. Násilník se potom snaží všemi prostředky získat svou oběť nazpět. Chybí má náhle teplé jídlo, vyprané prádlo a další každodenní služby. Pokud oběť uvěří v jeho sliby, kolotoč násilností se po krátké době rozběhne znovu. Většinou se to naštěstí nepodaří. Do psychického týrání se řadí nadávky, výhrůžky, podezírání, výslechy, rušení spánku, vyptávání do noci, stálé kontroly druhého, výčitky všeho možného a nemožného, ponižující zákazy, že ten druhý nesmí ani vkročit do některých místností, že se nesmí setkat s nejbližšími příbuznými apod. To jsou formy násilí psychického rázu. K nejčastěji vyskytujícím formám patří ponižování, zesměšňování, opovrhování, cílené vyvolávání strachu, odmítání, citové vydírání, srovnávání s jinými úspěšnějšími lidmi, požadavky nereálných úkolů, nepřiměřené izolování od jiných osob.
Sociální násilí
Bránění oběti jít na nákup, křik před dětmi, únos dětí, zákaz styku s rodinnými příslušníky, oběť nesmí dětem připravovat svačinu, opuštění domácnosti, vyhození oběti z bytu, odpojení telefonu, výměna zámku u dveří a další činy.
Ekonomické násilí
Kontrola majetku oběti, odcizení peněz, prodání věcí oběti, zcizení alimentů.
Sexuální násilí
Kuplířství, masturbace před obětí, nabídka sledování pornografie, nucení k nepříjemným sexuálním praktikám, nucení svléknout se, pokus o znásilnění, znásilnění.
3. PŘÍČINY DN
L. Čírtková (2208) uvádí, že domácí násilí žije v teorii i praxi zhruba 40 let. Otázka po jeho příčinách je stále otevřená. V poslední době se objevují názory, že různé podoby domácího násilí mohou mít různé příčiny. Panují různé mýty o příčinách, např.
- oběť si nechala od počátku vše líbit (hledá příčinu v oběti)
- nulová tolerance společnosti (okolnost je zaměňována za příčinu)
- kopírování agresivních vzorců z původní rodiny (kde se vzalo domácí násilí v původní rodině).
3. 1. Přístupy
V současné době existují tři přístupy vysvětlující příčiny domácího násilí.
Psychologický přístup
Za příčinu tohoto násilného chování jsou považovány různé poruchy osobnosti a její psychopatologie.
Feministický přístup
Za příčinu domácího násilí jsou považovány rodové (genderové) nerovnosti.
Sociologický přístup
Jako zdroj domácího násilí jsou hodnoceny proměny rodiny a tlaky, kterým čelí partnerské soužití. Násilníci mají problém v oblasti interiorizace a respektování sociálních norem.
Nesprávná výchova
Nesprávná výchova formuje sklony k násilí. Je proto žádoucí, aby rodiče již v dětství dítěti zdůrazňovali, že předvádění „mužnosti“ nemá nic společného s nadřazeností a povýšeností, které uplatňuje vůči ženám a dětem. Mužnost znamená schopnost vnímat opačné pohlaví s úctou a chovat se k druhému jako rovný s rovným. Pro malé chlapce je v současnosti těžké najít vlastní identitu. Otcové mají méně času pro rodinu, než matky. Jen zlomek otců přijímá plnou zodpovědnost za výchovu svých dětí. I v těch případech, kdy jde o neúplnou rodinu, výchovou se zabývají převážně ženy. U děvčat bývá velice často podporována empatie, citlivost. Dívky se potom nechovají libovolně, jak samy chtějí. Výchova dívek by měla směřovat k tomu, aby se uměly prosadit, aby si věřily a také, aby byly schopny se svobodně rozhodovat (srov.: A. Buskotte 2008).
Podstata agrese
Někteří autoři (např. H. Klímová 2008) vychází z nefreudovské hypotézy, podle níž považují agresi za vrozenou a za nástroj sebezáchovy. Pudová síla agrese podle jejího názoru tkví ve společenském nevědomí a jako pudová síla motivuje nejrůznější projevy lidí. Síla, která jedince nutí, motivuje k její praktické aplikaci tkví podle H. Klímové v jejich neuspokojivé pudové potřebě, k jejímu prosazení, neboť podle ní jde o frustraci jejich agresivního pudu.
Při hledání příčin domácího násilí je užitečné vycházet z integrujícího modelu, který kombinuje různé teorie. Takový model sice rezignuje na kauzální přístup, protože směšuje příčiny, zdroje i okolnosti, ale zato postihuje všechny faktory , které se na vzniku jevu v konkrétním případě podílejí.
3. 1. Okolnosti zesilující násilí
Alkohol
J. Sedlák (2008) zjistil další příčiny zeslabující nebo zesilující agresi, když např. násilník konzumuje alkohol, pod jeho vlivem se dopouští agrese, vždy dodatečně slibuje nápravu, klečí u nohou oběti, líbá její kotníky, pláče, bije se v prsa, ukazuje oběti skleničky, že v nich nemá alkohol, slibuje, že už nebude pít, prohlašuje, že má vše „pod kontrolou“, aj..
Deprese
Podle L. Čírtkové (2002) mohou být deprese rizikovým faktorem ukazujícím na nebezpečí pachatele. Depresivní nálady a stavy mohou být obdobím, kdy pachatel v důsledku vlastního „vidění“ bezvýchodné situace a žádné alternativy jejího možného řešení, je schopen násilí vystupňovat do té míry, že hrozí smrt.
Žárlivost
Š. Gjuričová (2001) tvrdí, že pachatelé, kteří se dopustí vážného zranění nebo zabití svých partnerek, bývají často posedlí touhou partnerku vlastnit. Jsou extrémně žárliví, své partnerky neustále kontrolují a monitorují a nepřetržitě je obviňují z nevěry. To může být nebezpečné, protože tito lidé mohou ztrácet kontakt s realitou.
Patriarchální postoj
Š. Gjuričová (2001) uvádí, že pachatel násilí prosazuje názor, že žena či dívka by neměla vést nezávislý život, ale měla uctívat svého partnera, protože on je hlavou rodiny. Takovýto postoj může také znamenat, že dívka je nucena se vdát, vzít si partnera vybraného rodiči nebo je odrazována od rozvodu.
Pronásledování
Mnoho násilných partnerů se neumí vyrovnat se ztrátou partnerky a snaží se jejímu odchodu zabránit všemi prostředky včetně použití násilí. Někteří pachatelé pokračují v násilném chování i po rozchodu a zastrašují bývalé partnerky po mnoho let.
Váha těchto okolností může být různá. S domácím násilím se můžeme setkat i v rodinách, které jsou dobře materiálně situované a nečelí žádným vážným stresům (nezaměstnanost).