Evropský parlament a domácí násilí
Řešení domácího násilí v Evropském parlamentu
Solving domestic violence in the European parliament
Jiří Sedlák, Zdenka Paňáková
Abstrakt
Dvojí návštěva Evropského parlamentu (EP) v Bruselu a Štrasburku přispěla zejména k přesnějším informacím.Ve všech zemích Evropské unie (EU) je domácí násilí (DN) závažným společenským problémem.V západní Evropě v 70. letech vznikaly první služby zaměřené na podporu obětí (DN). Postupně se připojovaly jednotlivé státní instituce a orgány. V 90. letech se rozvíjel tento speciální typ služeb v zemích východní Evropy. Nové zákony zajišťovaly ochranu obětí i prevenci opakování. V žádné zemi EU však neexistuje dostatečně rozvinutá síť služeb. Důsledkem je obtížná situace žen, rozhodujících se opustit násilného partnera (mají jedinou alternativu řešení, zůstat s agresorem). Ještě nejsou standardem efektivní zákony, které by chránily oběti DN. Pokud jsou přijaty, je úspěšnost jejich prosazování v praxi diskutabilní a nenaplňuje hlavní poslání, kterým je ochrana ohrožených osob před domácím násilím. Velké rozdíly existují nejen v jednotlivých zemích EU, ale i v účinnosti institucí, jež mají ve svém programu pomoc obětem DN.
Klíčová slova: domácí násilí, síť speciálních služeb v Evropské unii, úroveň pomoci obětem násilných činů
Summary
The double visit to the European parliament (EP) contributed to more exacting information. In all countries of the European Union (EU) the domestic violence (DV) is a serious sal problem. In western Europe, during the 1970s, the first services were formed, aimed at the support of the victims of (DV). Gradually the individual state institutions and organs joined them. In the 1990s this special type of services developed in the countries of eastern Europe. New laws ensured the protection of victims as well as the prevention of repetition. But in no EU country there exists a sufficiently developed network of services. The consequence of a difficult situation of women deciding to leave the violent partner (they have the only affirmative solution, to remain with the partner). There do not yet exit standard effective laws that would protect the victims of DV. If they are accepted, their success in putting them through is in practice discussible and does not fulfill the main mission, which is the protection of the threatened persona before domestic violence. Great differences exist not only in the individual countries of the EU, but also in the effect of the institutions they have in their programme of helping the victims of DV.
Key words: domestic violence, a network of special services in the European Union, the standard of the help ton victims of violent deeds
Úvod
Evropský parlament (dále jen EP) zastupuje dnes všechny občany Evropské unie (dále jen EU). Měl od roku 1958 pouze poradní funkci. Od podpisu Lisabonské smlouvy je společně s Radou Evropy (dále jen RE) zákonodárcem s podílem na legislativním rozhodování. Význam a úlohu EP zajišťuje Generální sekretariát, který řídí EP, koordinuje legislativu a připravuje porady, dílčí a plenární zasedání. Má 5.400 zaměstnanců. Před každým poslancem jsou před začátkem zasedání rozmístěn Konečný návrh pořadu jednání (2010) a také formuláře, ve kterých je vytištěno všechno, o čem se bude následně ten den jednat. Poslanci se hlásí do diskuse před začátkem jednání i volně do diskuse až když je zahájena. Délka projevu poslanců je určena a je velmi krátká Komisaři rozhodují v kolegiu. Každý se vyjadřuje ke každé otázce. Na radě ministrů a premiérů se univerzálně jedná o všem. Práce komisí, kterých je dvacet záleží v tom, že mají právo iniciovat problém, ale nemají možnost rozhodovat o něm. Pouze navrhují řešení. Řešení pak schvaluje Rada, tj. zástupci vlád a posléze parlament. To jsou zástupci občanů. V Evropské Radě zasedají předsedové vlád a hlavy států, kdežto v EP zasedají poslanci, kteří dostali mandát v přímých volbách. ČR je členem EU šestým rokem (Wie funktioniert 2007, M. Mocek 2.010).
Ani EP nemá právo zákonodárné iniciativy. Pouze Evropská komise má legislativní iniciativu. Jako jediná může (Parlamentu a Radě) předkládat návrhy právních předpisů Evropské unie. Budovy EP jsou dvě. V Bruselu a ve Štrasburku. V přízemí je v budově EP 736 sedadel pro poslance, zařízení na regulaci zvuku, sedadla pro administrativu. Zasedají tam poslanci přímo volení ve svých státech a v jednotlivých politických stranách. Sedadla nejsou uspořádána podle států, ale podle politických skupin, kterých je osm (Lidovci /265 členů/, Socialisté /184/, Liberálové /84/, Zelení /55/, Konzervativci /54/, Svobodní /32/, Levice /35/ a Nezařazení /27/). Každá politická strana mé svého předsedu. V předsednictvu zasedá kromě předsedy Evropského parlamentu 14 místopředsedů a pět kvestorů (EP 2009, Tváře EP 2010).
Zúčastnili jsme se zasedání EP o lidských právech ve Štrasburku ve dnech 17.-19. 5.2.010, Vyslechli jsme Příspěvek Alstrid Lullingové („Rovné zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné“), společnou rozpravu o „Přistoupení EU k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod z hlediska Mezinárodního trestního soudu podle Římského statutu“. V ní zprávu podával Ramón Jáuregui Atondo, který vystoupil také s příspěvkem „Internacionální aspekty přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.“
Otázka násilí a domácího násilí
Pro práci Evropského parlamentu je typické velmi široké pojímání problematiky násilí na ženách. svědčí o tom celá řada témat, obsažených např. v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (Rada Evropy 1950, ČR 1991). Chrání lidská práva lépe než české zákony. Patří sem také Evropská úmluva o dodržování lidských práv (Rada Evropy 1950), která zavazuje státy nejen k provádění aktivit proti násilí na ženách a dětech a k jejich ochraně před dalším násilím, ale i zjišťovat nedostatky v této oblasti. V oblasti domácího násilí nebyla dosud přijata opatření, která by byla závazná pro členské země.. Ke konci 90. let byl zaveden program (kampaň) Daphne (Nulová tolerance k násilí) Aktivity o právech obětí násilí včetně dětských obětí byly schváleny dříve než se jimi začala zabývat EU. Byla to např. Deklarace práv dítěte. New York, OSN (20. 11. 1959, která již tehdy měla –– myšlenku zvláštní ochrany dětí, zájem dítěte jako nejvyšší měřítko zákonodárné činnosti. Bohužel jen doporučující charakter. Deklarativní byla také Úmluva o právech dítěte (New York 1989, 1991, ČR 1976), která stanoví, že všechny státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat a zabezpečovat práva stanovená touto úmluvou každému dítěti. Přední musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány. Státy musí dítěti zajistit takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, a to prostřednictvím zákonodárných správních opatřeních,zabezpečují mu přístup k informacím, které jsou zaměřeny na rozvoj jeho sociálního, duchovního a mravního blaha i jeho tělesného a duševního zdraví. Na Deklaraci a na Úmluvu navázal později právně závazný nástroj EU, zahrnující i obětí domácího násilí. Šlo o rámcové rozhodnutí Rady Evropy o postavení obětí v trestním řízení (2001), které stanovuje minimální práva obětí.
Otázky domácího násilí (dále jen DN) se začaly řešit v zemích západní Evropy v 70. letech, kdy vznikaly díky úsilí ženského hnutí první projekty a služby zaměřené na podporu žen a dětí, obětí domácího násilí. Postupem času se do těchto aktivit začaly stále více zapojovat nejrůznější státní instituce a orgány. V 90. letech se začal rozvíjet tento typ služeb i v zemích bývalé východní Evropy. Řada z těchto zemí je v současnosti členy Evropské unie. V některých zemích již byly přijaty zákony zajišťující ochranu obětí a prevenci opakování násilí v rodině Činnost Evropského parlamentu spolu s Radou Evropy se otázkami DN zabývá. Má k tomu složitý aparát. Parlamentních výborů je jednadvacet. Problematikou domácího násilí se zabývá Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví. Předsedá mu Švédka Eva Britt Sanson. ČR má v tomto výboru zastoupení. Otázky DN řeší i Výbor pro právní otázky (JURI)
Byla publikována studie o násilí na ženách, kterou vypracovalo Generální ředitelství EP pro vnitřní politiku v roce 2005. Počátky zájmu Výboru o otázky DN lze vysledovat hlavně od roku 2007, kdy EP navázal na Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod schválenou v roce 1950 Radou Evropy. Od té doby se obrana základních hodnot, které patří k univerzálním, vyskytuje v celé historii. EP je diskusním shromážděním, které se zabývá informacemi o dodržování práv žen, hnutími na obranu lidských práv a je ve styku s organizacemi pro ochranu lidských práv v celém světě. Úsilí EP směřuje k tomu, aby bylo násilí proti jakékoliv újmě zařazeno mezi právně závazné zákony v zemích Evropské unie (europarl.europa.eu/ac tivities/…=FEMM/27935/27933/europarl.europa.eu/sides)
Z nedávných aktivit Evropského parlamentu v této oblasti lze poukázat zejména na Usnesení EP (2009). V něm EP mimo jiné vyzval Evropskou komisi, aby Radě a Parlamentu předložila ucelenější program politiky EU v oblasti boje proti všem formám násilí na ženách. Tento pokyn vychází ze zkušenosti, že .je nezbytně zapotřebí získávat údaje ve všech státek unie jednotně. Kromě toho nejsou v EP k dispozici jednak srovnatelné kvantitativní a kvalitativní údaje o všech formách násilí páchaného na ženách a dívkách, jednak příslušní ukazatelé, takže nejsou k vypracovány jednotné pokyny pro činnost a strategii států. Stále ještě existují značné rozdílnosti, pokud jde nejen o druh shromažďovaných údajů, o sledované skupiny obyvatelstva ale i o druh posuzovaného násilí. Dosud chybí srovnatelné kvantitativní i kvalitativní údaje o všech formách násilí páchaného na ženách a dívkách. Takže jsou značné nedostatky v činnosti a strategii států. Poskytované informace od států nebývají vypracovány se znalostí o následcích příznaků, vznikajících z obětí DN.. Na místní, regionální i vnitrostátní úrovni měly by být proto zavedeny důrazné institucionální mechanismy pro zajištění provádění, koordinaci a sledování těchto nástrojů. Proto RE doporučila zřídit skupinu odborníků, která by DN jednoznačně definovala, sjednocovala různorodé definice a parametry kampaní v celé Evropě, zlepšovala pomoc obětem DN v oblasti právní, lékařské, psychologické, sociální a finanční, navrhla odborný výcvik policie, pracovníků justice, všech pracovníků, jež se s oběťmi DN setkávají a pracují s nimi. Také by vyhodnocovala výsledky prostřednictvím jednotných měřítek.Ochranou obětí, zejména dětí v trestním řízení před dalším traumatizováním se zabývalo mezinárodní setkání odborníků na trestní právo v Evropské unii. Šlo o děti, o postižené osoby či o oběti DN. Když se u soudu dětem oživují trestné činy, vyvolávají se u nich další traumata, takže jde o sekundární viktimizaci. Odborníci hledali pravidla, která by oběti co nejvíc šetřila. Současné trestní právo neumožňuje oběti získat jisté zadostiučinění ze strany pachatele trestného činu Odborníci také diskutovali o možnosti výslechu dětských obětí, který by byl nenásilný a netraumatizující
Široké pojetí násilí na ženách v rámci EP podle pléna EP (2009) zahrnuje celou řadu velmi různorodých empirických výzkumů a na jejich základě formuluje EP návrhy na mnohá praktická opatření v rámci EU. Týkají se obchodování s ženami a dětmi, boje proti organizovanému zločinu, zmírňování chudoby v rozvojových zemích, ochrany žen, dětí a mladých lidí před všemi formami násilí, úsilí o změnu postojů a ochranu žen v rámci migrantů a etnických menšin, odstranění beztrestnosti pachatelů, zajišťování právní ochrany obětí a vypracování zpráv o lidských právech. V EU se systematicky shromažďují údaje o způsobech řešení nebo neřešení násilí obecně i o řešení nebo nevhodném řešení případů DN v jednotlivých státech. V krajních případech se uplatňuje toto pravidlo:při porušení nebo toleranci zvlášť závažných případů. V takových kauzách zvažuje EU konkrétní kroky. Musí ovšem jít o neuspokojivý postih na vnitrostátní úrovni, kdy došlo k porušení mezinárodních závazků a základních práv nebo k jejich tolerování. V podstatě jde pouze o případy, kdy došlo k obzvláště hrubému porušení, jež splňuje jedno nebo více předem určená kritéria. Jsou to případy násilí, kdy se pachatelé nezodpovídali ze závažných trestných činů. Může se to týkat i případů, které řeší občanské soudy. EU sleduje také ty případy, kdy ve státě neexistují zákony postihující trestné činy násilí či DN nebo kdy jsou uvedené zákony nedostatečné (např. v případech vražd nebo vynucených sebevražd spáchaných ve jménu cti); Řadí se sem také případy, které souvisí s diskriminačními právními předpisy a zvyklostmi a případy násilí, ohrožování, obtěžování a represe zaměřené na osoby, které bojují za lidská práva.
Definice domácího násilí
Všichni odborníci považují shodně DN za skrytou kriminalitu. Praktické řešení pomoci obětem DN naráží na potíže, protože odborníci různých oborů se neshodli na jednoznačné definici DN. V praxi se vyskytují celá řada vymezení tohoto pojmu. Také v odborné literatuře je možno najít řadu definic, které se od sebe více nebo méně liší. Pokud je nám známo, jeden z prvních autorů, kteří se pokusili o definici domácího násilí u nás, byl Jiří Dunovský (dětský lékař) Uveřejnil ji v časopise v roce 1936 a zúžil pozornost jen na dětské oběti.
Deklarace o odstranění násilí páchaného na ženách (2009) obsahuje současnou definici DN. Schválilo ji zasedání EP: „Výrazem násilí páchané na ženách“ se rozumí jakýkoli násilný čin namířený proti ženám, jehož výsledkem je nebo může být fyzická, sexuální nebo psychologická újma či utrpení žen, včetně hrozeb takových činů, nátlaku nebo svévolného zbavení svobody, ať už ve veřejném, nebo soukromém životě.“ V diskusi vystoupila m.j. A. Záborská a José Mendes Bota (Portugalsko), který poukázal na to, že se násilí vyskytuje často během válečných událostí (Hlavní směry EU 2009, Usnesení o odstranění násilí 2009). Uvedená definice je širší než definice Světové zdravotnické organizace. Poslanci správně poukázali na to, že jsou méně prozkoumané případy psychologického útlaku proti ženám, které jsou zaměřeny na ponižování, zesměšňování a podlamování jejich sebevědomí (čtk 2006). Do konce roku 2009 došlo k dohodě o celoevropském akčním plánu, prostřednictvím kterého je možné proti případům násilí lépe bojovat. V definici EU při výčtu hlavních znaků chybí oblast ekonomická, chybí termín oběti DN, dětské oběti DN (J.Sedlák 2007).
Definice DN podle Světové zdravotnické organizace obsahuje čtyři hlavní znaky: 1. jakýkoliv násilný jednosměrný čin, který se týká oběti DN a má eskalující průběh a je dlouhodobý. 2. Je nepravidelný a jeho důsledky se projevují ve formě újmy u oběti. 3. Újma zahrnuje formu fyzickou, psychickou, sociální, ekonomickou a sexuální. 4. Probíhá v soukromí (bez kontroly společnosti) nebo na veřejnosti mezi blízkými osobami.
Otázky domácího násilí v České republice
V českých mediích jsou relativně málo prezentovány zprávy o činnosti Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. V žádné zemi Evropské unie neexistuje dostatečně rozvinutá síť služeb poskytujících pomoc a podporu obětem DN, které by byly dostupné všem obětem. Situace je neuspokojivá zvláště v nových členských zemích EU, kde neexistuje např. dostatečný počet specializovaných azylových domů pro ženy s dětmi, oběti DN. Důsledkem je např. velmi obtížná situace žen, rozhodujících se opustit násilného partnera, neboť nemají jinou dostupnou alternativu řešení své situace než zůstat s násilníkem. V mnoha evropských zemích ještě stále nejsou standardem efektivní zákony chránící oběť a i v případě jejich přijetí je úspěšnost jejich prosazování v praxi velmi diskutabilní. Nenaplňuje jejich hlavní poslání, kterým je ochrana oběti DN před násilím Účinek všech opatření pro ochranu obětí DN zeslabuje a omezuje nedostatečný trénink policistů (hlavně venkovských), lékařů, psychologů, soudních znalců. pedagogů, sociologů, sociálních pracovníků a také jejich slabá součinnost a spolupráce. Zcela chybí angažovanost státu, který by měl veškerou aktivitu v pomoci obětem DN centrálně řídit. Některé aktivity našich orgánů a organizací, zaměřené na pomoc obětem DN, navazují na činnost sousedních států i na aktivity EP. Centrální řízení problémů DN v ČR neexistuje (P. Uhl 2010).
Parlamentní shromáždění Rady Evropy vybídlo v roce 2004 státy Evropy, aby zahájily kampaň k potírání domácího násilí v Evropě. K základním myšlenkám patřilo považovat DN za prioritu domácí politiky a zabývat se touto otázkou v širokém politickém rámci za účasti vlády, parlamentu a občanské společnosti. Obětem poskytovat lepší soudní, psychologickou a finanční ochranu, vést státy ke spolupráci s Evropskou komisí, Evropským parlamentem a nevládními organizacemi, soustředit se na tři hlavní aspekty: na prevenci, pomoc obětem a poskytování informací veřejnosti. Některé státy, mezi něž patří i ČR podnikly řadu kroků k realizaci uvedených doporučení. Orgány i dobrovolní pracovníci řešili v ČR specifickou problematiku DN od prvních občasných krůčků (J. Dunovský 1996) až po systematická opatření. K nim se v ČR řadí § 199 Týrání osoby žijící ve společném obydlí a § 354 Nebezpečné pronásledování zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku a také zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Týká se to změny zákona o Policii ČR, změny občanského soudního řádu, změny zákona o sociálním zabezpečení a změny zákona o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení.
V r. 2001. vznikla Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. EU vyzvala státy v roce 2006, aby řešily problém snižování rozdílů mezi muži a ženami na trhu práce. Od roku 2.010 se zřizují různá zařízení která pečují o děti do zahájení školní docházky (P. Uhl 2010). Pracuje vládní zmocněnec pro lidská práva, v sekci pracuje 47dborníků. Zprávy pro evropskou komisi a pro Radu Evropy vypracovávají ministerstva. Provádí se speciální školení policistů podle manuálu, který mají k dispozici, jsou vypracovány rámcové pokyny pro lékaře a specifické, podrobné návody pro oběti, které jim usnadňují řešení problémů, spojených s domácím násilím. Řešení problémů DN se opírá o tři základní pilíře: 1.o policii ČR, 2. o Intervenční centra, 3. o soudní orgány (P.Vitoušová 2010).
V ČR existuje několik diskriminovaných skupin. Patří k nim také oběti DN, i když to zatím nevešlo do povědomí státních orgánů či do praxe pomáhajících profesí. Především matky s malými dětmi, ženy samoživitelky podle našeho názoru lze chápat jako diskriminované skupiny. Proti týrání žen jako obětí DN pracují hlavně neziskové organizace. Platová diskriminace je v naší zemi velmi výrazná. I přes všechny zákony, diskriminace obětí DN v praxi existuje. Zesiluje ji současná krize. Žena má většinou na starosti domácnost, děti, pociťuje dopady krize mnohem výrazněji. Pak je tu další skupina žen, která je výrazně diskriminována. Jsou to ženy po padesátce, zvláště když jsou oběťmi DN. Za další diskriminovanou kategorií považujeme ženy-matky-oběti s malými dětmi. Doplácejí na to, že mají malé děti, nebo dospívající, zůstávají s nimi nejčastěji při jejich nemocích doma. Organizace, které bojují za rovná práva žen jsou u nás roztříštěné. Nemohou usilovat o dodržování práv. obětí DN. Díky organizacím, jako je Bílý kruh bezpečí, Liga lidských práv, ProFem, Naše dítě, další organizace bojující proti týrání žen a usilují o pomoc obětem DN, je pomoc obětem v současné době lépe zajišťována než dříve. Negativní jevy jsou více podchyceny, mluví se o nich otevřeněji než dříve. Z právního hlediska je u nás situace velmi dobře ošetřená. Avšak horší je to s vymahatelností práva, která je v ČR nedostatečná. Na jedné straně jsou zákony, na druhé straně jsou konkrétní možnosti obrany. Když si oběť stěžuje na násilí, na obtěžování nebo diskriminaci, musí shromáždit důkazy a také energii, musí být vytrvalá, zajistit si finanční prostředky, které většinou nemá. Spor pak dost často prohraje (M. Kudrnovská 2010, red. a,b,c 2010).
Závěr
Způsob řešení DN je v 27 státech EU velmi nerovnoměrný. Proces sjednocování činnosti státních orgánů a nestátních organizací je proto řešen formou výzev, doporučení a návrhů. Při sjednocování se setkávají různá i protichůdná hlediska. Hledat alternativy se ukazuje jako nezbytné pro realizaci reálných změn systému z hlediska různých vědních oborů (např. ekonomie, sociologie, psychologie, pedagogiky, lékařských a právních věd). Některé deklarované návrhy se podařilo vtělit do zákonů v některých státech. Problémy DN se řeší i mimo EU. Příkladem je Rakousko, Německo, OSN.
Na základě intenzivní aktivní pomoci obětem DN považujeme za potřebné iniciovat zavedení výuky rodičovské pedagogiky v rámci všeobecného vzdělání mládeže, dále navrhnout a zajistit v rámci aktivit ministerstva spoluzodpovědnost školství za výchovu dětí v rodině a kontrolovat dodržování mezinárodních úmluv. I když v současné době probíhá v ČR hospodářská a společenská krize, doporučujeme, aby bylo ustaveno samostatné ministerstvo lidských práv, které by centrálně pečovalo o oběti i agresory násilí a domácího násilí.
Použitá literatura
ČTK, 2006: Práva žen jsou málo chráněná. HN 8.8. č. 152, s.4.
DEKLARACE O ODSTRANĚNÍ NÁSILÍ PÁCHANÉHO NA ŽENÁCH, 2009, EP.
DEKLARACE PRÁV DÍTĚTE, 1959, New York: OSN.
DUNOVSKÝ, Jiří, 1987: Dítě a poruchy rodiny. Praha: Avicenum.
EVROPSKÁ ÚMLUVA O DODRŽOVÁNÍ LIDSKÝCH PRÁV, 1950, Rada Evropy.
EVROPSKÝ PARLAMENT, 2009, Lucemburk.
http://www.europarl.europa.eu/activities/committees/homeCom.do?language=CS&body=
FEMM, http://www.europarl.europa.eu/activities/…=FEMM/27935/27933/europarl.euro pa.eu/sides), http://www.europarl.europa.eu/activities/committees/studies/down load.do?language=cs&file=27933, 2735, http://www.europarl.europa.eu/sides/get Doc.do?type=TA&reference=P7-TA-2009-0098&language=CS&ring=B7-2009-0139, http://www.osn.cz/dokumenty.osn/soubory/de klarace-prav-ditete.pdf, http://www.osn.cz/do kumenty-osn/soubory/umluva-o-pravech-ditete.pdf
KONEČNÝ NÁVRH POŘADU JEDNÁNÍ 17.-20. května 2010, Štrasburk.
MOCEK, Michal, 2010: Bez Unie by krize byla katastrofou. Právo 15.2. s. 10.
PöTTERING, Hans-Gert, 2008: Padesát let Evropského parlamentu. In: Svědectví bývalých předsedů Evropského parlamentu. Lucemburk.
RED (a), 2010: Evropa vyhlásila boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Brněnský Metropolitan 5, březen, s. 12-13.
RED (b), 2010: Odbor sociální péče Magistrátu města Brna: Evropa vyhlásila boj chudobě a sociálnímu vyloučení. Brněnský Metropolitan 5, březen, s. 12-13.
RED (c), 2010: Odbor sociální péče Magistrátu města Brna: Město Brno řeší chudobu dlouhodobě. Brněnský Metropolitan 5, březen, s. 12-13.
RED (d), 2008: Svědectví bývalých předsedů Evropského parlamentu. Lucemburk.
SEDLÁK, Jiří, KOHOUTEK, Rudolf, BŘEZINA, MIiloš, 2007: Nové mýty o domácím násilí – I. Universitas, revue Masarykovy univerzity 3, s. 18-21.
TVÁŘE EVROPSKÉHO PARLAMENTU, 2010, Lucemburk.
UHL, Petr, 2010: Konec ochrany lidských práv? Právo 16.8., s. 6.
ÚMLUVA O OCHRANĚ LIDSKÝCH PRÁV A ZÁKLADNÍCH SVOBOD, 1950, Rada Evropy.
USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU O ODSTRANĚNÍ NÁSILÍ PÁCHANÉHO NA ŽENÁCH, 2009, Lucemburk, 26.11.
VITOUŠOVÁ, Petra, 2010: Pomoc obětem kriminality v hlavním městě Praze. Praha: BKB.
WIE FUNKTONIERT DIE EUROPäISCHE UNION, 2007, Ihr Wegweiser zu den Organen und Einrichtungen der EU, Luxemburg..
ZÁKON č. 40/2009 Sb.
ZÁKON č. 135/2006 Sb.