Evropský parlament a domácí násilí - stručně
Evropský parlament a domácí násilí
Jiří Sedlák
Informace v ČR o tom, jak se řeší otázky domácího násilí (dále jen DN) v Evropském parlamentu (EP) je velmi mezerovitá. Ještě méně informací mají naši odborníci o pomoci obětem domácího násilí, projednávaném v EP. Jednou z hlavních příčin je velmi široký záběr zkoumání, zaměřený na jakékoliv násilí vůbec, páchané na ženách. Otázky řeší v EP jeden z 21 výborů, a to Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví (VPŽRP). Proto jsou problémy domácího násilí a speciálně otázky pomoci obětem domácího násilí chápány nejen jako úzké, ale i jako specifikované a není jim z toho důvodu věnována v EP výlučná pozornost. Doporučení této komise, které schvaluje EP je jen deklarativní. Některé státy EU řeší pomoc obětem relativně lépe, a to ve srovnání s jinými evropskými zeměmi. Daleko více informací dostává naše veřejnost o Evropském soudu pro lidská práva, o Radě Evropy (RE). EP v mnohém navazuje na dřívější aktivity OSN (Evropská úmluva 1950, Deklarace 1959). Autor navštívil EP v Bruselu a ve Štrasburku. Dvě krátkodobé návštěvy umožnily získat jen nejdůležitější informace o DN.
Evropský parlament řídí Generální sekretariát s několika tisíci zaměstnanci. Koordinuje legislativu a připravuje schůze, dílčí a plenární zasedání (Wie fuktioniert 2007). Problematika násilí a domácího násilí je jednou ze součástí činnosti Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. Parlamentní shromáždění Rady Evropy, které se konalo 8. října 2004, zahájilo kampaň k k potírání domácího násilí vůči ženám v Evropě. K základním myšlenkám této kampaně byla téze považovat DN za prioritu domácí politiky a zabývat se touto otázkou v širokém politickém rámci za účasti vlády, parlamentu a občanské společnosti, obětem poskytovat lepší soudní, psychologickou a finanční ochranu, vést ji ve spolupráci s Evropskou komisí, Evropským parlamentem a nevládními organizacemi (NGO), soustředit se na tři hlavní aspekty: na prevenci, pomoc obětem a poskytování informací veřejnosti (eppraha…).
Dříve než se určitý problém, v našem případě problém DN dostane na jednání, jsou shromažďovány informace. Poslanci jsou vysíláni do terénu v jednotlivých státech EU. Výbor (VPŽRP). také vyžaduje hlášení z ministerstev, jsou přijímány návrhy i stížnosti. Po projednání výsledků analýzy je závěrečná zpráva předána RE, ve které zasedají zástupci vlád, ministři a předsedové vlád. Upravený a doplněný materiál projednává EP, ve kterém zasedají volení poslanci, zástupci občanů. Výsledkem je doporučení, které dostanou vlády států EU. Parlamenty doporučení projednají a schválí. Následuje práce na formulaci příslušných zákonů a jejich schválení, aby se staly součástí právního pořádku státu (H.-G.Pöttering 2008, Svědectví 2008, Usnesení 2009, Tváře 2010).
V rámci EP probíhá už několik roků program Daphne (Recommendations)
V ČR není problém s implementací zákonů. Problém záleží v jejich praktické aplikaci. Výchozím problémem je definice DN. Definice EP, definice RE a definice Mezinárodní zdravotnické organizace (MZO) se od sebe liší.
První zmíněné vymezení tohoto pojmu je velmi široké. Jako oběti násilí zahrnuje jen ženy a místo agrese neomezuje na byt či dům (Násilí je 1. jakýkoli násilný čin namířený proti ženám; 2. výsledkem je nebo může být fyzická, sexuální nebo psychologická újma či utrpení žen; 3.včetně hrozeb takových činů, nátlaku nebo svévolného zbavení svobody; 4ve veřejném nebo soukromém životě).
Poslední úprava druhé definice z roku 2007 uvádí: DN je 1. násilné chování v rodině, které se týká 2. jakéhokoliv činu nebo opomenutí, spáchaného v rámci rodiny některým z jejích členů , 3. které narušuje život, tělesnou nebo duševní integritu nebo svobodu jiného člena stejné rodiny nebo 4. vážně poškozuje rozvoj jeho osobnosti. Agrese je zde správně omezena na rodinu a její příslušníky. Tato druhá definice zařazuje ke spáchanému násilí i opomenutí péče, zvýrazňuje oblast rodiny a poškozování rozvoje osobnosti.
Třetí definice je komplexnější a vymezuje DN pomocí výčtu hlavních znaků (DN je 1. jakýkoliv násilný, jednosměrný čin, který se týká oběti DN, má eskalující průběh, je dlouhodobý. 2. Probíhá mezi blízkými osobami, důsledky - ve formě újmy u oběti, různého trvání, různé intenzity. 3. Újmy zahrnují formu: a) fyzickou (desítky až stovky příznaků); b) psychickou (desítky příznaků); c) sociální (desítky možností); d) ekonomickou; e) sexuální. 4.Probíhá bez kontroly společnosti. V ČR je používání definice nejednotné. To je první překážka optimálního praktického používání ve všech organizacích a pomáhajících profesích, které se setkávají s oběťmi DN.
Parlament ČR respektoval doporučení EP a schválil dva základní zákony: Je to trestní zákon č. 40/2009 Sb., § 199, Týrání osoby žijící ve společném obydlí, § 354 Nebezpečné pronásledování a č. 135/2006 Sb.- Změny zákona o PČR. Při uplatňování zákonů vynikající práci odvádějí různé poradny ( např. BKB, Naše dítě, ProFem, Liga lidských práv apod.), zaměřené na uklidnění oběti DN, na rady, co má oběť dělat a na odkazy, kam se má obrátit o další pomoc. Nezastupitelnou pomoc poskytují Intervenční centra v každém kraji, která jsou centrálně řízena. Jsou vypracovány pokyny pro oběti DN, které obsahují po právní a psychologické stránce všechny důležité informace (P. Vitoušová 2010). Jsou vypracované také manuály pro policii a pro lékaře. Postupně jsou policisté proškolováni.
Nedostatky aplikace vidíme především v tom, že většina případů není odhalena vůbec nebo až za velmi dlouhou dobu (rok až 13 roků). Dalším problémem je rozhodování obětí bránit se násilí. Je sice kladně ovlivňováno široce založenými informačními kampaněmi, ale ty mají na rozhodování obětí poměrně malý význam. Když už se oběť rozhodne, hledání pomoci je zajišťováno dobře. Jenže doporučující postupy se někdy k obětem nedostanou nebo je oběť nepochopí správně a dělá chyby, případně se rozhodne své aktivity z různých příčin zastavit. Obrana oběti DN je složitá a vyžaduje nejen odbornou psychologickou, ale i právní pomoc, na kterou oběť většinou nemá finance. nesnadná realizace se týká např. formy a obsahu trestního oznámení, shromažďování hodnověrných důkazů, uplatňování práv obětí jako je právo na informace, na nahlížet do trestního spisu, vypovídat v nepřítomnosti obžalovaného, právo na úhradu za právní zastoupení, je-li právní zastoupení úspěšné, využívání pomoci zmocněnce, a také doprovodu. Jde o to, uplatňovat právo na aktivní účast v trestním řízení, navrhovat doplnění důkazů, odstranění nedostatků a také podat stížnost proti usnesení, klást otázky svědkům, vyjadřovat se před vynesením rozsudku a aktivně se účastnit řízení při odvolání.
Řešení je nesnadné, odstraňování nedostatků je pracné a dlouhodobé. Aktivity při pomáhání obětem DN jsou roztříštěné a nejsou centrálně jednotně řízené. Vyžadují trpělivost, důslednost, vytrvalost.
Literatura
Deklarace práv dítěte. New York, OSN 1959.
Evropská úmluva o dodržování lidských práv. Rada Evropy 1950.
eppraha@europarl.europa.cz,obeti.domaciho nasili.
European Union: Council Framework Decision of 15March 2001 on the standing of victims in criminal proceedings. Official Journal L 82, 22 March 2001.
Pöttering, Hans-Gert: Padesát let Evropského parlamentu. In: Svědectví bývalých předsedů Evropského parlamentu. Lucemburk 2008.
red: Evropa vyhlásila boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Brněnský Metropolitan 5, 2010, březen, s. 12-13.
Recommendations, promotion of best practice models and transfer of know-how within the framework of community programmes such as DAPHNE. http://ec.europa.eu/ceskarepublika/index_cs.htm.
Sedlák, J.: Domácí násilí stále rafinovanější. Universitas, revue Masarykovy univerzity v Brně 34, 2002, č. 4, s.9-14.
red: Evropa vyhlásila boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Brněnský Metropolitan 5,
Svědectví bývalých předsedů Evropského parlamentu. Lucemburk, 2008..
Tváře Evropského parlamentu 2009-2010. Lucemburk 2010.
Usnesení Evropského parlamentu o odstranění násilí páchaného na ženách, schválené plénem EP dne 26. listopadu. Lucemburk 2009.
Vitoušová, Petra: Pomoc obětem kriminality v hlavním městě Praze. Praha: BKB 2010.
Wie funktioniert die Europäische Union? Ihr Wegweiser zu den Organen und Einrichtungen der EU. Luxemburg. 2007.
Zákon č. 40/2009 Sb. č. 135/2006 Sb.
Kontakt na autora:
jirisedlakdrsc@seznam.cz, www.domacinasili.estranky.cz