Determinanty domácího násilí. Řešení II.
Determinanty DN.
Řešení II.
Jiří Sedlák
8. V příloze je vhodné připojit psychologická vyšetření dítěte, jeho výpověď u soudní tajemnice. Jde jen o tzv. p o d p ů r n émateriály.
9. Materiál se předá vyšetřovateli na policii.
10. Vyšetřovatel provede výslech navrhovatele.
11. Vyšetřovatel sdělí podezřelému obvinění a vyslechne ho.
12. Vyšetřovatel buď případ odloží nebo předá soudci.
13. V kladném případě následuje soudní řízení.
14. Soudce jmenuje soudní znalce k přešetření podezření.
15. Pokud se prokáže obvinění, soudce vynese rozsudek.
16. Důkazy o domácím násilí musí být průkazné.
L.W. Sherman (viz L. Čírtková 2001) formuloval několi návrhů na zlepšení policejní strategie při kontaktu s domácím násilím:
1. nabídnout oběti doprovod do azylového domu,
2. pachatele nebo oběť odvézt do lékařského zařízení,
3. přenechat oběti rozhodnutí o tom, zda má být pachatel uvězněn,
4. pachatele uvěznit,
5. zapojit sociální okolí oběti do ochrany,
6. vždy vydat zatykač na nepřítomného pachatele.
2. Tělesné násilí
Když musí dítě klečet i hodinu za trest kvůli školním
známkám, vypoví to před soudní znalkyní, otec to prostě popře,
zlehčí, že to bylo jen 10 minut a jde tu jen o tvrzení proti
tvrzení a násilí se neprokáže. Viník opět unikne potrestání.
U tělesného násilí, pokud se jedná o týrání
dítěte, musí jít podle zákona o takové jednání, které
a) týrané dítě p o c i ť u j e pro jeho krutost,
bezohlednost nebo bolestivost jako těžké příkoří,
např.:
- když musí často a po dlouhou dobu klečet i s
předpaženýma rukama,
- když pachatel po delší dobu neposkytuje dítěti
přiměřenou stravu,
- když mu zlomí ruku nebo nohu nebo žebra, - když mu způsobí otřes nebo zhmoždění mozku
b) u týraného dítěte musí být takové týrání doloženo lékařským vyšetřením.
Pokud jde o fyzickou újmu obětí a je tato újma potvrzena lékařským vyšetřením, je velmi obtížné dosáhnout, kromě velmi drastických případů důsledků tělesného násilí, jako jsou např. zlomeniny, otřes mozku, zhmoždění mozku, četné modřiny a podlitiny, poškození páteře nebo čelisti, skutečného potrestání viníka.
Dětští lékaři popisují různé druhy zranění dítěte dospělým, které je trestně stíhatelné, jako např.:
1. stopy po bití řemenem nebo holí či pravítkem,
2. stopy po mačkání ruky dítěte za trest,
3. pálení cigaretou,
4. přidržení části těla dítěte na horkém tělese,
5. polití horkou vodou,
6. píchání špendlíkem (M. Zahálková 2001).
Pokud jde o fyzické násilí, které nezanechává viditelné
a zjistitelné stopy (např. když musí dítě klečet), je stíhání viníka, pokud nejsou svědci, nemožné. Hodnotí se to jen jako tvrzení dítěte proti tvrzení násilníka.
Praktické řešení sociálně právně ochrany týraných dětí naráží v praxi obcí a městnejen na finanční potíže, ale i na potíže formálního rázu. Starostové a sociální pracovníci často nevědí, jakým způsobem vstupovat do rodin, v nichž je třeba ochranu dětí zajistit. Průzkum, provedený na jičínsku referátem sociálních věcí ukázal, že obce nejsou převážně schopny provádět tuto činnost a proto nabídly rodinám telefonické konzultace (Internet 2001).
3. Psychické násilí
Psychické týrání dítěte je ještě obtížněji odhalitelné. Přitom je povinností každého, kdo se setká s týráním dítěte, upozornit na ně.
U psychického násilí se týrání v praxi buď neposuzuje vůbec
nebo se postupuje stejně jako u fyzického násilí.
Za důkaz nejsou považovány výroky dítěte v psychologických poradnách, které svědčí o psychickém týrání dítěte: u dítěte byla zjištěna zvýšená úzkost, strach, motivy ubližování, noční děsy, mírně zvýšený pohybový neklid, zamlklost, během roku deset útěků dítěte k matce ze strachu před tresty otce. Dítě popsalo v poradně i situaci, kdy jí otec hodil na hlavu knížku, když přinesla ze školy čtyřku. Také byly zjištěny a popsány úlekovéreakce dítěte toho typu, že při pohybu ruky ředitelky školy veškole dítě provedlo únikový pohyb. Stejnou reakci popsala takématka dítěte. Když před svědky chtěla dítě pohladit, dítě protiní napřáhlo ruce dlaněmi při obranném reflexu. Když matka dítětepřed plaveckým bazénem podávala dítěti peníze,dítě řeklo:"Bacha,mamko, běž pryč, přijde taťka. Já s ním mám problémy. Jdi pryč,ať taky nemáš problémy !"
4. Tělesné ublížení
U tělesného ublížení na zdraví:
musí se prokázat lékařským vyšetřením poranění nebo
onemocnění, kdy:
a) došlo k takové poruše tělesných funkcí, která znesnadňuje výkon obvyklé činnosti, nebo
b) má vliv na způsob jeho života,
c) není zcela přechodná a
d) činí nejméně podle praxe 7 dnů,
e) způsobí např. poruchu vnímání, čivosti, nechuť k jídlu,
f) vyvolá déletrvající bolesti,
g) způsobí horečky,
h) vyvolá nespavost,
ch) má za následek nechutenství,
i) způsobí déletrvající vrhnutí,
j) znemožní pohyb,
k) upoutá dítě na lůžko,
l) způsobí zhoršení nemoci, kterou již dítě trpělo, a to její intenzitu, trvání,
m) zamezí docházce do školy, tj. vyřadí u dítěte
dočasně jeho návštěvy školy,
n) nestačí prokázat jen přechodné bolesti, nevolnost, oděrky, nepatrné ranky, hučení v uších apod.
Neschopnost docházet do školy není jediným kritériani kritér Kritériem rozhodujícím. Posouzení musí být komplexní a přísně individuální. Posuzuje se:
- způsob, jakým byla porucha vyvolána,
- povaha poruchy, - příznaky,
- typ poruchy, tj. který orgán a která funkce byla
narušena,
- bolestivost poranění,
- - intenzita bolesti,
- typ potřebného lékařského ošetření,
- míra poruchy zdraví.
Za hranici mezi těžkým ublížením (újmou) na zdraví a mezi ublížením na zdraví se považuje v praxi hranice šesti týdnů.
Soud činí závěry jen na základě
a) lékařského nálezu nebo b) posudku,
c) vyšetření v psychologické poradně se posuzuje pou- ze jako p o d p o r a podezření, nikoli jako
důkaz.
Soud bere v úvahu
a) okolnosti, za kterých došlo k poruše při ublížení na zdraví, tj. - jakým předmětem byl útok proveden,
- že úmysl pachatele směřoval ke způsobení následku jeho jednání, tj. k ublížení na zdraví a že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit u dítěte těžký následek a byl s tím srozuměn.
- i když došlo k lékařskému ošetření, následky nemusí být trvalé,
- porucha ovlivnila obvyklý způsob života dítěte, tj. návštěvu školy, kroužku, vykonávání zájmové činnosti,
b) délku a obtížnost vyléčení poruchy, která by měla být delší než šest týdnů, ale může být i kratší, stačí, když je léčení mimořádně zdlouhavé,
c) když pachatel porušil důležitou povinnost, která vyplývá z jeho povinnosti pečovat o svěřenou osobu, a to z nedbalosti,
d) když pachatel brání užívat osobní svobodu pohybu,
- je-li toto bránění nesnadno překonatelné, přičemž nezáleží na tom, jakým způsobem byla omezena osobní svoboda dítěte,
- pokud pachatel omezil osobní svobodu postižené osoby s úmyslem zmocnit se jejích věcí,
e) únos dítěte, pokud
bylo dítě násilně odebráno pečovateli z jeho opatrování a tím bylo znemožněno, aby o dítě pečoval,
- pokud šlo o aktivní jednání únosce dítěte,
f) samovolné útěky dítěte od osoby, které je dítě svěřeno do péče se neposuzují jako únos.
Když je dítě bito tak, aby nevznikly modřiny, je násilníkbeztrestný. Vždy jde o tvrzení proti tvrzení. Výpovědi dítěte v poradnách i u soudních tajemnic, třeba i opakované a prováděné nezávisle ve více poradnách odbornými psychology, nejsou pokládány za důkazy a odkládají se neřešené.
Za důkaz není považováno a policisté to odkládají jako bezdůvodné, když se v protokolu u soudní tajemnice objeví formulace, že dítě vypovědělo bez přítomnosti matky, že muselo klečet hodinu, že na ně otec křičí za špatné známky ve škole a že se mu bojí říct, aby na ně nekřičel. Jde sice o kombinaci typu fyzického a psychického týrání, ale nelze je potrestat. Dokonce je násilník beztrestný i tehdy, když dítě od něho uteče k druhému rodiči opakovaně třeba desetkrát. Viník prohlásí, že
si dítě týrání vymyslelo, že klečelo jen deset minut, a viníka nelze stíhat.