Determinanty domácího násilí. Příznaky V.
Determinanty domácího násilí
Příznaky V.
Jiří Sedlák
J. Poruchy chování
Na 10.000 dětí školního věku připadalo v roce 1980 až 2,5%, (tj. 250 dětí) s různými poruchami chování. Výskyt poruch chování u dětí vlivem stresu a zátěže závisí na určitých rizikových faktorech v rodině, např. na absenci matky nebo otce,na konfliktech mezi rodiči, na nevyvážených sourozeneckých vztazích, na poruchách chování rodičů (psychózy, antisociálnost, hostilita, alkoholismus, užívání drog, nejennotná nebo extrémní výchova aj.)(K. Majzlanová 1996).
Poruchy v chování dítěte mívají formu útěků z domova, krádeží, lhaní, tělesné slabosti a pod. Nikdy se nevyskytují u týraných dětí izolovaně, většinou jsou sdruženy s různými psychickými změnami, které signalizují, že se s dítětem děje něco, co je pro jeho psychický stav a zdraví nepříznivé. Jde o mlčenlivé volání dítěte o pomoc pedagogů a psychologů, případně ve vyhraněných případech i dětských lékařů nebo dětských psychiatrů. Změny v chování se mohou jevit např. jako relativněrychlé přechody od zv
ýšené aktivity,citlivosti, zranitelnosti až do apatie nebo jako ztráta sebevědomí, sebedůvěry nebo jako rostoucí podezíravost.Poruchy mohou být měnlivé. Mohou mít formu slovní až fyzické agresivity. Typická bývá jistá uzavřenost, mlčenlivost, nápadná zamlklost, pasivita (L. Bartoš). Uvedené příznaky nebývají příliš nápadné, ale jsou výsledkem vnitřního napětí.
VII. Domácí násilí
zdravotně postižených dětí
V Evropě žije 37 milionů zdravotně postižených, v ČR je jich 1,2-1,4 milionu, přičemž není známý ani jejich přesný počet ani struktura podle druhu postižení ani počet dětí a dospívají- cích. Zahraniční prameny uvádějí, že v 50 % případů dochází k domácímu násilí vůči zdravotně postiženým v rodinách, v 16 / v ústavech sociální péče. J. Slobodník (2000) je toho názoru, že je struktura násilí proti zdravotně postiženým totožná se strukturou násilí na starých lidech. Dívky a ženy jsou asi desetkrát častěji zneužívány a znásilňovány jež zdravé ženy, neboť mají podstatněš menší schopnost se ubránit útočníkovi.
Násilí, páchané na zdravotně postižených dětech i dospělých a také na seniorech není nového data. Výzkumy v řadě zemí ukázaly, že je tato forma násilí velmi masivní. Bohužel pouze velmi malé procento se oficiálně vyšetřuje, ještě menší procento bývá objektivně prokázáno a zcela nepatrné procento je skutečně potrestáno. O této problematice se prakticky nemluví, nepíše a nesleduje se (D. Sobsey 1994).
Veřejnost násilí na zdravotně postižených nevnímá nebo nepředpokládá.
L. Novosad (2001) zjistil hlavní příčiny, které u zdravotně postižených včetně dětí nejčastěji vedou k projevům násilí od lidí z okolního prostředí, kteří je častěji vyhledávají kvůli určitému stigmatu nedostatečnosti či bezmocnosti:
1. omezená lokomoce se sníženou možností samostatného pohybu a útěku,
2. omezené možnostái komunikace u jedinců s postižením sluchu nebo řečových funkcí,
3. potíže s prostorovou orientací při postižení zraku nebo při nedostatku zkušeností nebo při snížení mentální úrovně,
4. problémy s komunikací při vyjadřování i při porozumění kvůli vadě řeči nebo pro omezenou slovní zásobu nebo pro sníženou mentální úroveň nebo při užívání znakového jazyka,
5. nedostatečné sociální zkušenosti nebo neupevněné modely přiměřeného sociálního chování ve standardních, zátěžových či rizikových situacích,
6. podnětová deprivace, která omezuje zájmy a interpesonální kontakty, takže zdravotně postižený nepřiměřeně a nedůvěři- vě reaguje na jakýkoli projevzájmu ze strany jiné osoby,
7. postižený kvůli sociální izolaci hůře rozumí hodnotové orientaci druhých,
Násilné formy vůči zdravotně postiženým bývají buď aktivní (přímé) nebo pasivní (nepřímé.
K aktivním patří:
1. sexuální násilí ve všech formách,
2. pmezování osobní svobody,
3. fyzické týrání,
4. psychické týrání,
5. různé formy šikany,
6. nastartování užívání návykových látek,
7. nastartování gamblingu,
8. krádeže.
K pasivním formám, které jsou charakterizovány morálním obsahem, počítáme:
9. nedbalostní činy,
10. nepřípustné výchovné styly a způsoby jednání, které zdravotně postiženého ponižují, nerespektují individualitu
11. vyvolávání nervozity, stresu