Determinanty domácího násilí. Nedostatky u rodičů
Determionanty domácího násilí
Nedostatky u rodičů
Jiří Sedlák
P. Nedostatky v komunikaci
Sociální komunikace je pro dítě životně důležitá. Podílí se především na vrůstání dítěte do společnosti, tj. na jeho socializaci. Vytváří se a zdokonaluje v rodině, ve škole při styku se širší veřejností. Osobnost dítěte nelze lámat, mají-li se vychovat pozitivní vlastnosti. Rodiče mnohdy s dětmi málo mluví a nedostatečně působí na jejich sociální vývoj. Dítě pak nedovede komunikovat, není způsobilé uplatnit se a nemá zdravé sebevědomí, jak právem vyzvedává Jiří Dunovský (1986).V takových rodinách pak někdy lze hovořit o chladných,neviditelných matkách a mlčenlivých otcích (sr.: R. Kaufmann).
Podle zkušeností z praxe je komunikace nejen nástrojem dorozumívání, ale i nástrojem ovlivňování. Ve výchově nezletilých má nezastupiítelnoíu roli.
Značný význam mají komunikativní stereotypy, které se vytvořily u rodičů. Prispívají podstatnou měrou - když se odchylují od zvyklostí dané společnosti – k agresivnímu chování rodičů vůči dětem. Určují také styl tj. způsob, jakým násilný rodič realizuje týrání, zda u násilného rodiče se vyskytuje jen fyzický nebo jen posychický či sociální typ týrání nebo zda jde u něho o týrání ekonomického nebo sexuálního charakteru. Obvykle nalézáme kombinované styly týrání.
Za zvlášť nevhodné považujeme znaužívání manipulativních forem agrese vůči nezetilým ze strany agresivního rodiče. Mnoho konkrétních příkladů takového nevhodného chování přináší dvě knihy Mirolslava Pospíšila (2007 a 2008). Kromě příkladů uvádí autor také způsoby, kterým,i je možno reagovat na manipulace v komunikaci. Mnohé z nich používají asertivních způsobů řešení.
Jewjich využití v praxi je ovšem u obětí neobyčejně pbtížné. Oběti nevědí, že takovéspeciálně postupy existují a že jsouí prakticky velmi účinné. Mimo jiné jim v aplikaci brání jejich komuniukativní stereotypy, které je třeba utlumovat a místo nich se naučit užíva účinnější formyx komunikace s násilníkem.
Teorie sociálního učení byla formulována v letech 1975-1985 brněnskou školou aktivního sociálního učení (sr. J. Sedlák 1984). Jsou popsány zákionitosti, kterými se řídí vzájemné předávání sociálních zkušeností jednotlivými osobami. Osmifázový model aktivního sociálního učení byl aplikován u 102 středně velmých sociálních skupin s úspěchem. Jeho aplikace u obětí domácího násilí nebyla vyzkoušena.Dá se předpokládat, že by byla obětem domácího násilí ať nezletilým (od 12. roku) nebo dospělým prospěšná.
R. Charakterové vady rodičů
V rodině, v níž jsou "zabudovány" hluboké problémy v osobnosti jednoho z rodičů nebo obou rodičů, existuje tendence udržovat "patologickou nerovnováhu" na úkor dítěte, které se pak stává "obětním beránkem" . V takových případech odborníci (Z.Matějček, Z. Dytrych 1996) doporučují, aby se zásadní rozhodnutí neodkládalo nebo neprotahovalo do nekonečna. Oba autoři uvádějí, že těchto spojitostí si nebývají vědomi ani soudci ani sociální pracovníci, mnohdy ani lékaři a zdravotničtí pracovníci.
Vady charakteru se mohou vyskytovat jen u jednoho z rodičů nebo u obou. Nelze je jako jednu z příčin vzniku domácího násilí podceňovat.Záminek urážení, ponižování, tělesného či psychického trestání dětí za zavřenými dveřmi se vždy najde víc než dost. Může to být např. špatná známka v žákovské knížce, neočištěné boty, nesklizené hračky. Vyvolávajícím momentem jsou jisté nedostatky u dítěte, v pozadí však jsou charakterové rysy rodiče, případně odchylky od společenské normy v jeho chování. V některých případech může zabíhat porucha u rodiče až do charakterové patologie. Z povahových rysů považují odborníci z psychologie a pedagogiky za hlavní příčiny vzniku domácího násilí odchylky v oblasti emoční a sociální (J. Kocourková, M. Nesrstová 1995).
Když reaguje rodič na stresové podmínky agresivitou, je to pravděpodobně způsobeno hyperfunkcí noradrenalinu (NA) a dopaminu (DA). První z nich má ergotropní funkci, tj. je aktivačním systémem, který mobilizuje rezervy organismu. Druhý vyvolává hyperaktivitu organismu, která se projevuje často agresivitou. Jakýkoli typ agresivního chování rodičů, ať už jde o agresivitu fyzickou nebo psychickou, působí na dítě jako stres(B. Jakoubek 1978).
Děti léta mlčí, protože se jim vyhrožuje, bojí se, pociťují spoluvinu (psychické násilí), jsou bity, musí klečet (fyzické násilí), jsou upláceny, je jim zakazován styk se spolužáky, s druhým rodičem (sociální násilí).
S. Egocentrismus rodičů
Nadměrné zaměření na vlastní zájmy a potřeby a jejich uspokojování patří z výchovného hlediska k méně vhodným rysům osobnosti rodičů. Nezájem a nevšímavost se zařazuje do kategorie psychického týrání dítěte. Je-li dítě u mámy a táta je mimo domácnost, pak si dítě povídá s hračkou, která je pro ně kamarádkou. Od dítěte se dozvídáme:"S mamkou si spolu povídáme, s taťkou ne. Nevšímá si mně, je pořád v dílně nebo si vyhrává na rádio a často si pouští video. Nerozumím si s ním". Když je otec upracovaný a nemá chvilku pro dítě, pak se jeho "nevěnování dítěti" řadí k typu psychického týrání (Kampaň Metro 2001). Mezi druhy egocentrismu patří i projevy narcismu rodičů. Jde o poměrně řídký jev, kdy jsou u rodičů vystupňovány projevy sebelásky, zvýšený pocit vlastní důležitosti, neschopnost vyrovnat se s kritikou vlastního jednání a negativní vztah k jiným lidem (R. Mitgley 1998).
T. Patologické rysy rodičů
V současné době se již termín úpsychopatie v odborné literatuře nepoužívá.
Psychopatie byla dříve charakterizovaná jako nevyvážená, disharmonická osobnost. Projevy byly velmi pestré od neškodného podivínství až po násilné a asociální chování. Porucha byla považována za vrozenou.
Určit diagnózu psychopatie bylo i pro odborníka dost obtížné. Proto se dříve užíval popis příznaků (I. Horvay, P. Hartl 1993, F. Dorsch 1976, J. Drever 1958, J. Zeman 1933). V současné době odborníci již opustili používání tohoto termínu.
NEVYROVNANÉ OSOBY vyvolávají konflikty,chovají se nevypočítatelně. Většina lidí jim ustupuje a toleruje výkyvy v jejich chování.Dokáží jednat účelově,nejsou schopni se přizpůsobit sociálním normám chování.To se promítá do osobních vztahů,projevuje se to buď lhaním nebo krádežemi, jindy neschopností udržovat trvalejší sociální vztahy se členy rodiny nebo s přáteli a neschopností projevovat zájem o druhé (R. Midgley 1998).